Smluvní limitace a vyloučení náhrady budoucí újmy
Ustanovení § 2898 o. z. [„Nepřihlíží se k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje povinnost k náhradě újmy způsobené člověku na jeho přirozených právech, anebo způsobené úmyslně nebo z hrubé nedbalosti; nepřihlíží se ani k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje právo slabší strany na náhradu jakékoli újmy. V těchto případech se práva na náhradu nelze ani platně vzdát.“], podle kterého se nepřihlíží k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje povinnost k náhradě újmy způsobené úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, má absolutně kogentní povahu; následkem nepřípustné smluvní limitace či vyloučení náhrady budoucí újmy je zdánlivost takového ujednání.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 28 Cdo 1551/2025, ze dne 10. 12. 2025)
Aplikovatelnost limitace náhrady škody po odstoupení od smlouvy
Není-li smluvními stranami dojednáno jinak, odstoupení od smlouvy se podle § 2005 odst. 2 o. z. nedotýká práva na náhradu škody vzniklé z porušení smluvních povinností před odstoupením od smlouvy. Bylo-li právo na náhradu škody před odstoupením od smlouvy ujednáním smluvních stran platně limitováno, je ujednání o limitaci namístě posuzovat jako ujednání, které má vzhledem ke své povaze zavazovat strany i po odstoupení od smlouvy (§ 2005 odst. 2 věta první o. z.).
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 28 Cdo 1551/2025, ze dne 10. 12. 2025)