Pořadí uspokojení konkurujících si věřitelů podle § 598 o. z.
I. Může-li se osoba zatížená povinností podle § 595 o. z. [„(1) Neúčinnost právního jednání zakládá věřitelovo právo domáhat se uspokojení pohledávky i z toho, co neúčinným jednáním z dlužníkova majetku ušlo. Není-li to dobře možné, náleží věřiteli odpovídající náhrada. … (2) Kdo je zavázán plnit, považuje se za nepoctivého držitele; jeho dědic nebo jiný všeobecný právní nástupce však jen tehdy, jestliže mu musely být známy okolnosti, pro něž by se věřitel mohl dovolat neúčinnosti právního jednání. … (3) Poctivý příjemce bezúplatného plnění uspokojí věřitele z tohoto plnění v rozsahu, v němž jím byl obohacen. To neplatí, mohl-li se věřitel dovolat neúčinnosti právního jednání, i kdyby se stalo za úplatu.„] této povinnosti zprostit po vzniku odpůrčího práva tím, že (v odpovídajícím rozsahu) uspokojí věřitelovu nevykonatelnou pohledávku za dlužníkem, není pro posouzení limitu uvedeného v § 598 o. z. [„Dovolává-li se neúčinnosti téhož právního jednání více věřitelů, nemůže být od povinné osoby požadováno v souhrnu více, než stanoví § 595 a 596.“] v případě konkurence více věřitelů rozhodné, zda některý z nich již disponuje vykonatelnou pohledávkou, či nikoliv; taková podmínka ze zákona neplyne. Pořadí se řídí zásadou priority (vykonáním předstihu).
Má-li se však žalovaný ubránit odpůrčí žalobě námitkou, že již plnil předstihnuvšímu věřiteli ve výši, která (podle § 598 o. z.) vylučuje uspokojení ostatních zkrácených věřitelů z dlužníkova majetku, jenž ušel neúčinným právním jednáním (§ 595 odst. 1 věta první o. z.), případně z odpovídající náhrady (§ 595 odst. 1 věta druhá o. z.), je na něm, aby tvrdil a prokázal nejen to, že věřiteli, kterému plnil, svědčilo odpůrčí právo, ale i to, že tento věřitel vykonal předstih.
II. Jak u směnky „pro soluto„, tak u směnky „pro solvendo“ platí, že aby se odpůrce zprostil povinnosti podle § 595 o. z. postupem podle § 597 odst. 1 o. z. i vůči ostatním zkráceným věřitelům dlužníka, musí se věřiteli dostat (obdobně jako by tomu bylo v exekuci vedené na majetek dlužníka, který neúčinným jednáním ušel) reálného uspokojení; nahrazení povinnosti z odpůrčího práva směnečným závazkem nepostačí, stejně jako by např. nestačilo, kdyby odpůrce dosáhl prominutí dluhu věřitele za dlužníkem.
Jinak řečeno, ke zproštění povinnosti podle § 597 odst. 1 o. z. [„Kdo má vůči věřiteli povinnost podle § 595 nebo 596, může se jí zprostit uspokojením věřitelovy pohledávky za dlužníkem. Může tak učinit i předtím, než se věřitel neúčinnosti dovolá.“] odpůrcem vůči dalšímu konkurujícímu věřiteli nestačí prokázat, že se odpůrci podařilo přivodit zánik závazku dlužníka vůči předstihnuvším věřitelům jakýmkoliv způsobem. Byl-li jeden ze závazků nahrazen platební směnkou (která nebyla zcela splacena), nelze se jen z tohoto důvodu dovolávat účinků vyplývajících z § 598 o. z.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 29 Cdo 334/2023, ze dne 29. 1. 2026)
Spad větví jako imise a preventivní ochrana před hrozící škodou
I. Samotné vysázení rostlin při hranici pozemku a jejich následný vzrůst s možným přesahem větví a kořenů stromu na sousední pozemek není sám o sobě bez dalšího imisí ve smyslu § 1013 odst. 1 o. z.
Relevantní imisi z hlediska soukromého práva ve smyslu § 1013 odst. 1 o. z. [„(1) Vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod. … (2) Jsou-li imise důsledkem provozu závodu nebo podobného zařízení, který byl úředně schválen, má soused právo jen na náhradu újmy v penězích, i když byla újma způsobena okolnostmi, k nimž se při úředním projednávání nepřihlédlo. To neplatí, pokud se při provádění provozu překračuje rozsah, v jakém byl úředně schválen.“] však může představovat (při splnění dalších podmínek) spad listí nebo větví na sousední pozemek. Jestliže se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zdržet se „vnikání větví“ na jeho pozemek, lze tento požadavek rovněž interpretovat jako požadavek žalobce na ochranu před spadem větví na jeho pozemek. V takovém případě je nezbytné, aby soud posoudil tento požadavek žalobce podle § 1013 odst. 1 o. z.
II. Soud může uložit vlastníku, aby odstranil strom v zástavbě a v dosahu majetku jiných osob (§ 2903 odst. 2 o. z.), je-li prokázáno, že dřevina vykazuje takové konkrétní defekty či vlastnosti, jež by svou povahou mohly reálně vést ke vzniku škodní události pádem stromu, jeho větví či působením kořenového systému, a současně není jiné přiměřené řešení k odvrácení vzniku hrozící škody než strom pokácet.
To platí i tehdy, směřuje–li požadavek žalobce k odstranění kořenů a větví přesahujících na jeho pozemek, nikoli k odstranění stromu. I tímto způsobem se však může žalobce domáhat ochrany před hrozící škodou ve smyslu § 2903 odst. 2 o. z. [„(1) Nezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit. … (2) Při vážném ohrožení může ohrožený požadovat, aby soud uložil vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící újmy.“] a v případě úspěchu může v konečném důsledku dosáhnout odstranění stromu (jelikož uloženou povinnost nepůjde splnit jinak), byť ne přímým žalobním požadavkem na odstranění celého stromu.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 22 Cdo 1912/2025, ze dne 28. 1. 2026)
22-Cdo-1912-2025-spad-vetvi-jako-imise-a-preventivni-ochrana-pred-hrozici-skodou.pdf