ÚS: Protiústavnost judikatury NS o neurčitosti započtení
Obecný soud postupuje v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny ve spojení s principem vázanosti soudce zákonem podle čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky, pokud mechanicky použije závěry rozhodovací praxe k dřívější právní úpravě, aniž jakkoli zohlední změny v nové právní úpravě.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 78/25, ze dne 12. 2. 2026)
ÚS: Trestný čin neoprávněné činnosti pro cizí moc
Výchozí premisou ústavního přezkumu legislativní činnosti ústící v přijetí nové skutkové podstaty trestného činu je respektování dělby moci a role zákonodárného orgánu, a to se zohledněním specifického postavení Ústavního soudu, jemuž obecně vzato nepřísluší posuzovat šíři hranic trestněprávní kriminalizace určitých typů jednání. Ústavní soud připouští, že pravidla trestní odpovědnosti obsažená eventuálně též v obecně formulovaných normách jsou upřesňována až následnou soudní praxí. Ústavním požadavkem plynoucím ze zásady nullum crimen sine lege certa je rovněž to, aby jednotlivé skutkové podstaty byly od sebe navzájem odlišitelné s tím, aby bylo možné každý konkrétní skutek podřadit pod skutkovou podstatu, která mu nejvíce odpovídá.
Ústavní požadavek určitosti hmotněprávní trestní normy je naplněn tehdy, je–li možné skutkovou podstatu trestného činu vyložit způsobem umožňujícím seznat, která jednání jsou trestně postižitelná. Ústavní soud ve své činnosti vychází z principu ústavně konformní interpretace a aplikace právních předpisů, z něhož se podává, že v situaci, v níž ustanovení právního předpisu umožňuje dvě různé interpretace, přičemž jedna je v souladu s ústavním pořádkem a jedna nikoliv, není dán důvod pro jeho zrušení. Při aplikaci takového právního předpisu je úkolem orgánů veřejné moci interpretovat jej ústavně konformním způsobem.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky Pl.ÚS 5/25, ze dne 4. 2. 2026)
ÚS: Nedostatečné odůvodnění rozhodnutí o stanovení výše výživného
Jestliže obecné soudy dostatečně neodůvodní, z jakých majetkových a výdělkových poměrů při rozhodování o výživném vycházely, resp. neuvedou, jaký příjem rodičů nakonec považovaly za rozhodný pro určení výživného, poruší ústavně zaručené právo účastníků řízení na soudní ochranu garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 1952/25, ze dne 12. 2. 2026)