Možnost postupitele namítat neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky

 

Neoznámí–li postupitel dlužníku postoupení pohledávky (§ 526 obč. zák.), neboť má za to, že smlouva o postoupení pohledávky je neplatná (nebo dokonce neexistuje), pak mu zůstává zachována námitka neplatnosti (neexistence) postupní smlouvy i v případném sporu, jímž se na dlužníku domáhá zaplacení pohledávky, popřípadě v incidenčním sporu, jímž se na dlužníku (respektive na insolvenčním správci majetkové podstaty dlužníka) domáhá určení pravosti své popřené nevykonatelné pohledávky.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu senátní značky 29 ICdo 12/2021, ze dne 22. 12. 2022)

 

 

Postavení správce zajištěného majetku v insolvenčním řízení

 

I. Rozhodnutím o zajištění majetku vydaným podle § 79e trestního řádu nedochází ke změně vlastníka zajištěného majetku; stejně tak nevede ke změně vlastníka zajištěného majetku ani případné následné písemné opatření, kterým příslušný orgán pověří k tomu určenou osobu správou zajištěného majetku. Správce zajištěného majetku spravuje takový majetek jako majetek jiné osoby [skutečného vlastníka, jímž zpravidla bude osoba, které orgán činný v trestním řízení takový majetek odňal (zajistil)].

Správce zajištěného majetku je zvláštním případem správce cizího majetku (§ 1400 a násl. o. z. zákona), přičemž jeho postavení je odvozeno od zajištění majetku vzniklého rozhodnutím státního orgánu a je tak v tomto ohledu (v rozsahu vzniklého zajištění a správy) srovnatelné s postavením insolvenčního správce majetkové podstaty dlužníka, což lze odvodit i z pravidel formulovaných v § 10 zákona o zajištění majetku. Uplatňuje–li věřitel pohledávku vůči dlužníku přihláškou v insolvenčním řízení, stává se správce zajištěného majetku osobou, která namísto dosavadního majitele (věřitele) a jeho případného dosavadního zástupce činí v souladu s ustanovením § 10 odst. 3 zákona o zajištění majetku v insolvenčním řízení (potažmo v incidenčním sporu) všechny úkony, k nimž byl dosud oprávněn věřitel (jeho zástupce) [nabývá právo s tímto majetkem disponovat k naplnění účelu takové správy]. Děje se tak bez dalšího, okamžikem, kdy se pověření ke správě zajištěného majetku stane účinným. Soudy nižších stupňů tedy nepochybily, jestliže bez dalšího jednaly se správcem pohledávky.

Jakkoli se z ustanovení § 10 zákona o zajištění majetku podává, že správce zajištěného majetku činí příslušné úkony vlastním jménem, lze oběma soudům vytknout, že do označení tehdejších účastníků sporu nepromítly u označení žalobce, že jde o správce. Správce pohledávky musí být označen způsobem, z něhož je patrno, že jedná při výkonu funkce správce zajištěného majetku; součástí jeho označení je i nezaměnitelné označení osoby, s jejímž majetkem nakládá (v daném případě: „Česká republika – Úřad pro zastupování ve věcech majetkových, jako správce zajištěné pohledávky věřitele WPB Capital, spořitelního družstva v likvidaci“).

Pominou-li účinky zajištění tím, že je k tomu oprávněný orgán zruší, insolvenční soud (opět bez dalšího) přestane v insolvenčním řízení (potažmo v incidenčním sporu) jednat s osobou pověřenou správou zajištěné pohledávky.

II. Přihlásí-li do téhož insolvenčního řízení postupitel i postupník totožnou pohledávku (panuje-li mezi postupitelem a postupníkem spor o to, zda došlo k platnému postoupení pohledávky) a bude-li taková pohledávka v průběhu insolvenčního řízení zajištěna v trestním řízení podle trestního řádu, nestává se správce zajištěné pohledávky, který k ní vykonává práva a povinnosti podle zákona o zajištění majetku, věřitelem pohledávky z hlediska hmotného práva. Insolvenční soud je povinen přezkoumat v insolvenčním řízení uvedené pohledávky samostatně a jsou-li obě popřeny insolvenčním správcem co do pravosti, rozhodnout o nich v případných incidenčních sporech o určení pravosti pohledávky; skutečnost, že správce zajištěné pohledávky vykonává její správu, nezbavuje insolvenční soud povinnosti zjistit postupem podle insolvenčního zákona, komu pohledávka náleží (kdo je jejím majitelem).

(podle rozsudku Nejvyššího soudu senátní značky 29 ICdo 12/2021, ze dne 22. 12. 2022)

 

 

Projednání obecné odpůrčí žaloby podané po zahájení insolvenčního řízení

 

V rozsudku sp. zn. 29 Cdo 2917/2020 se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda zákaz pokračování v řízení o „obecné„ odpůrčí žalobě podle ustanovení § 42a obč. zák. V tomto rozsudku pak ozřejmil, že za určitých okolností může odpadnout překážka pokračování v řízení o „obecné„ odpůrčí žalobě podané v době po zahájení insolvenčního řízení na majetek žalobcova (věřitelova) dlužníka (o jehož odporovatelný právní úkon šlo), dokonce ještě v průběhu onoho insolvenčního řízení.

Lze-li při splnění podmínek formulovaných v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2917/2020 pokračovat v řízení o takové (obecné) odpůrčí žalobě dokonce ještě v průběhu insolvenčního řízení vedeného na majetek žalobcova (věřitelova) dlužníka (o jehož odporovatelný právní úkon šlo), pak řečené platí tím více pro situaci, kdy účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení vedeného na majetek takového dlužníka již pominuly (po pravomocném skončení insolvenčního řízení). To je ostatně plně v souladu s dikcí § 239 odst. 1 insolvenčního zákona (lhostejno, zda v aktuálním znění nebo ve znění účinném před 1. lednem 2014), jež překážku pokračování v řízení o „obecné„ odpůrčí žalobě omezuje pouze (výslovně) dobou „do skončení insolvenčního řízení„. To platí nejen tehdy, bylo-li řízení o „obecné“ odpůrčí žalobě zahájeno žalobou podanou věřitelem (žalobcem) před zahájením insolvenčního řízení na majetek jeho dlužníka (o jehož odporovatelný právní úkon šlo), nýbrž i tehdy, bylo-li řízení o „obecné„ odpůrčí žalobě zahájeno žalobou podanou věřitelem (žalobcem) až po zahájení insolvenčního řízení na majetek jeho dlužníka (o jehož odporovatelný právní úkon šlo). Podstatné je, že v době, kdy soud o věci rozhoduje, zde již není žádná překážka, která by bránila věcnému projednání podané žaloby.

Jinak řečeno, okolnost, že věřitel (žalobce) v rozporu s ustanovením § 239 odst. 1 insolvenčního zákona podal odpůrčí žalobu podle § 42a obč. zák. až po zahájení insolvenčního řízení na majetek jeho dlužníka (o jehož odporovatelný právní úkon šlo), nebrání věcnému projednání takové žaloby v době po skončení insolvenčního řízení na majetek dlužníka.

Výsledek insolvenčního řízení vedeného na majetek takového dlužníka (zejména to, zda a jakým způsobem bylo případně naloženo s majetkem, jenž měl odporovatelným právním úkonem dlužníka ujít z dlužníkova majetku, nebo s náhradou za takový majetek) může mít vliv na závěr, zda obecné odpůrčí žalobě lze vyhovět, potud však již jde o věcné posouzení nároku (o jeho opodstatněnost), nikoli o zkoumání podmínek, za nichž lze pokračovat v řízení o takové odpůrčí žalobě.

(podle usnesení Nejvyššího soudu spisové značky 29 Cdo 41/2023, ze dne 16. 1. 2023)