Složení jistoty na náklady řízení incidenčního sporu insolvenčním správcem
Samotná skutečnost, že popírajícím přihlášeným věřitelem je insolvenční správce jiného dlužníka, nemá žádný vliv na jeho povinnost složit jistotu na náklady řízení incidenčního sporu podle ustanovení § 202 odst. 3 insolvenčního zákona [„Přihlášený věřitel, který popřel pohledávku, je povinen složit do 15 dnů po skončení přezkumného jednání o popřené pohledávce u insolvenčního soudu jistotu na náklady řízení incidenčního sporu ve výši 10 000 Kč. Nebylo-li v době konání přezkumného jednání o popřené pohledávce ještě rozhodnuto o způsobu řešení úpadku, neskončí tato lhůta dříve než uplynutím 10 dnů od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku.“].
Jistota na náklady řízení incidenčního sporu není soudním poplatkem; proto není rozhodné, zda je popírající věřitel osobou osvobozenou od soudních poplatků.
Neschopnost složit jistotu neosvědčuje samotná skutečnost, že popírající věřitel je insolvenčním správcem dlužníka v úpadku, neboť tento fakt nevypovídá ničeho o stavu majetkové podstaty dlužníka.
Ustanovení § 202 odst. 3 insolvenčního zákona [„Přihlášený věřitel, který popřel pohledávku, je povinen složit do 15 dnů po skončení přezkumného jednání o popřené pohledávce u insolvenčního soudu jistotu na náklady řízení incidenčního sporu ve výši 10 000 Kč. Nebylo-li v době konání přezkumného jednání o popřené pohledávce ještě rozhodnuto o způsobu řešení úpadku, neskončí tato lhůta dříve než uplynutím 10 dnů od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku.“] považuje Nejvyšší soud za ústavně konformní a neshledává důvod předložit Ústavnímu soudu návrh na jeho zrušení.
(podle usnesení Nejvyššího soudu senátní značky 29 ICdo 42/2022, ze dne 31. 7. 2023)
Z odůvodnění:
24. Odvolací soud též dovolateli přiléhavě vysvětlil, že jistota na náklady řízení incidenčního sporu není soudním poplatkem; proto není rozhodné, zda je popírající věřitel osobou osvobozenou od soudních poplatků. I v dovolání dovolatel poukazuje na skutečnost, že jako insolvenční správce je osvobozen od hrazení soudních poplatků podle § 11 zákona č. 549/1991 Sb. Pomíjí však, že toto osvobození se vztahuje na poplatky vymezené v ustanovení § 1 tohoto zákona, tedy nikoliv na jistotu dle insolvenčního zákona. Úprava osvobození od soudních poplatků, obsažená v ustanovení § 11 zákona o soudních poplatcích, nevylučuje existenci jiné úhradové povinnosti insolvenčního správce. Tomu odpovídá i konstrukce ustanovení § 202 insolvenčního zákona, který v prvním a druhém odstavci upravuje náhradu nákladů řízení a v následujících samostatně jistotu na náklady řízení.
25. Účel jistoty podle § 202 odst. 3 insolvenčního zákona není totožný s účelem jistoty u předběžného opatření podle § 75b o.s.ř. Jistota podle § 75b o.s.ř. představuje finanční částku, kterou navrhovatel skládá soudu k zajištění nároku na náhradu škody nebo jiné újmy, jež může vzniknout následkem nařízení předběžného opatření. Jistota podle § 202 odst. 3 insolvenčního zákona má za cíl zabránit účelovým popřením pohledávek jinými věřiteli. Navíc přiměřené použití § 75b o. s. ř. se váže jen ke čtvrtému odstavci § 202 insolvenčního zákona, nikoliv k jeho odstavci třetímu.
26. Z hlediska analogie je účel institutu jistoty dle § 202 odst. 3 insolvenčního zákona například podobný účelu zálohy na provedení důkazu dle § 141 odst. 1 o. s. ř. V obou případech jde o to, aby byly pokryty náklady, které v řízení mohou vzniknout. Jiné jsou však důsledky jejich nesložení ve stanovené lhůtě.