Posouzení přiměřenosti délky správního řízení

 

I. Pro účely posouzení přiměřenosti délky správního řízení se do jeho délky nezapočítává doba, po kterou probíhala kontrola podle kontrolního řádu, jež tomuto řízení předcházela a která sama o sobě nemohla vyústit v uložení nápravných (sankčních) opatření, nýbrž jejím výsledkem mohlo být pouze zahájení navazujícího správního řízení, v němž by byly kontrolou zjištěné nedostatky projednány.

II. Odvolací soud nicméně v dané věci přehlédl, že dle jeho skutkového závěru byl vůči žalobci v průběhu dotčené kontroly využit také postup upravený v § 35c odst. 1 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (v tehdy účinném znění, tj. ve znění do 3. 10. 2017) [„Orgány Policie České republiky nebo celní úřady jsou při provádění kontroly a státního odborného dozoru podle tohoto zákona oprávněny vybírat kauci v rozmezí od 5 000 Kč do 100 000 Kč od dopravce, který je podezřelý ze spáchání správního deliktu podle tohoto zákona, a je důvodné podezření, že se bude vyhýbat řízení o správním deliktu nebo že by případné vymáhání uložené pokuty bylo spojeno s nepřiměřenými náklady, popřípadě nebylo vůbec možné.“ / od 01.01. 2021 – „Orgány Policie České republiky nebo osoby pověřené výkonem státního odborného dozoru jsou při provádění kontroly a státního odborného dozoru podle tohoto zákona oprávněny vybírat kauci v rozmezí od 5 000 Kč do 100 000 Kč od dopravce, který je podezřelý ze spáchání přestupku podle tohoto zákona nebo kontrolního řádu, nebo od fyzické osoby podezřelé ze spáchání přestupku podle § 34e odst. 1 písm. a), je-li důvodné podezření, že se budou vyhýbat řízení o přestupku nebo že by případné vymáhání uložené pokuty bylo spojeno s nepřiměřenými náklady, popřípadě nebylo vůbec možné. Při stanovení výše kauce se přihlíží k závažnosti, významu a době trvání protiprávního jednání a rozsahu způsobené škody.“], podle kterého orgány Policie České republiky nebo celní úřady jsou při provádění kontroly a státního odborného dozoru podle tohoto zákona oprávněny vybírat kauci v rozmezí od 5 000 Kč do 100 000 Kč od dopravce, který je podezřelý ze spáchání správního deliktu podle tohoto zákona, a je důvodné podezření, že se bude vyhýbat řízení o správním deliktu nebo že by případné vymáhání uložené pokuty bylo spojeno s nepřiměřenými náklady, popřípadě nebylo vůbec možné.

Závěry judikatury, které připouštějí možnost výjimečného stanovení počátku délky posuzovaného řízení před okamžik, kdy dle procesních předpisů došlo k jeho zahájení, přitom nejsou vzhledem ke zmíněnému využití postupu podle § 35c odst. 1 zákona č. 111/1994 Sb. pro posouzení nyní řešené kauzy zcela bez významu. Od okamžiku, v němž žalobce zaplatil kauci ve výši 50 000 Kč, která mu byla vyměřena v přímé souvislosti s tehdy předpokládaným navazujícím správním řízením, lze totiž připustit vznik jeho nejistoty vyvěrající z jemu neznámého budoucího osudu tohoto finančního obnosu, který v případě, že zmíněné správní řízení bylo poté skutečně k tomu příslušným správním orgánem zahájeno (což žalobce sám nemohl jakkoliv ovlivnit), mohl být vyjasněn právě až ve spojitosti s výsledkem tohoto řízení (viz § 35f zákona č. 111/1994 Sb.), jak se ostatně v daném případě také stalo. Odvolací soud však k této skutečnosti při svém rozhodování nesprávně nepřihlédl.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 30 Cdo 283/2023, ze dne 12. 7. 2023)

 

 

Transformace výlučného majetku v zákonném režimu společného jmění manželů

 

I. Základním předpokladem pro vypořádání společného jmění manželů, které zaniklo v důsledku zániku manželství smrtí jednoho z manželů, je zjištění příslušného majetkového režimu mezi manžely v době smrti zůstavitele, tedy, zda jde o režim zákonný (§ 709 a násl. o. z.), smluvený režim (§ 716 a násl. o. z.) nebo režim založený rozhodnutím soudu (§ 724 a násl. o. z.), a dále zjištění majetku, který byl součástí společného jmění. Jestliže v dané věci nebylo zjištěno, že by za života zůstavitele došlo k ujednání manželského majetkového režimu odlišného od zákonného režimu, nebo k rozhodnutí soudu o zrušení či zúžení existujícího rozsahu společného jmění, platí pro společné jmění manželů režim zákonný a při jeho vypořádání soudem, nedošlo-li k dohodě dědiců, je třeba aplikovat ustanovení § 709 o. z. [„(1) Součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co … a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, … b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, … c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, … d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, … e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku. … (2) Součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů. … (3) Součástí společného jmění je také podíl manžela v obchodní společnosti nebo družstvu, stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva. To neplatí, pokud jeden z manželů nabyl podíl způsobem zakládajícím podle odstavce 1 jeho výlučné vlastnictví. Nabytí podílu nezakládá účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev.“].

II. Podkladem pro stanovení rozsahu majetku ve společném jmění a obvyklé ceny tohoto majetku jsou údaje účastníků řízení, které pak soud posuzuje podle právních předpisů a do společného jmění zůstavitele a pozůstalého manžela zařadí jen takový majetek, který tam patří jak po stránce skutkové, tak i právní. Jsou-li údaje účastníků řízení shodné, nebo liší-li se jen v okolnostech, které nejsou pro právní hodnocení významné, nejde o spor o aktiva, popř. pasiva společného jmění. Jen jejich rozdílný právní názor na otázku, zda věc nebo jiná majetková hodnota patřily do společného jmění manželů, nemůže vést k tomu, že se soud omezí na zjištění spornosti podle ustanovení § 162 odst. 2 věta druhá z. ř. s., nýbrž na základě svého právního posouzení musí rozhodnout, zda předmětná věc či jiná majetková hodnota patří nebo nepatří do společného jmění.

III. Posuzovaná dohoda o zrušení věcného břemene a předkupního práva představuje ze strany zůstavitele právní jednání, které se vztahuje k jeho výlučnému majetku – právu z věcného břemene váznoucí na nemovitých věcech, jež vzniklo transformací z jeho původního spoluvlastnického podílu na těchto nemovitých věcech. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že do doby zrušení věcného břemene byl z něho vyplývající zisk (nájemné), obdržený zůstavitelem za trvání manželství, součástí společného jmění manželů podle ustanovení § 709 odst. 2 o. z. Věcné břemeno (právo k cizí věci) je věcným právem, stejně jako právo vlastnické, u něhož žádné pochybnosti o možnosti transformace na jiný výlučný majetek jednoho z manželů za trvání manželství nevznikají. Zde lze odkázat na názor bývalého NS ČSSR, který je součástí jeho rozhodnutí Cpj 871, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 1972 pod. č. 42/72, který se uplatňuje i za současné právní úpravy majetkových poměrů manželů, a to, že věci získané výměnou za věci, které byly v osobním vlastnictví jednoho z manželů, jsou nadále v osobním vlastnictví tohoto manžela, s tím, že nejde o nabytí nového majetku za trvání manželství, nýbrž o změnu, která nemá vliv na povahu těchto věcí, jako předmětu osobního vlastnictví.

Lze pak dodat, že věcněprávní povaha předmětného plnění ve prospěch zůstavitele podle dohody o zrušení věcného břemene (představující transformaci původního oprávnění zůstavitele z věcného břemene zřízeného smlouvou) jednoznačně vyplývá z ustanovení § 489 o. z. (podle něhož věcí v právním smyslu je vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí), resp. § 498 odst. 1 o. z., takže jen stěží by bylo možné akceptovat názor dovolatelky, že jde pouze o právo blížící se nároku na výplatu důchodu (nárok odlišný od práva vlastnického), na které ustanovení o věcných právech použít nelze.

(podle usnesení Nejvyššího soudu spisové značky 24 Cdo 931/2023, ze dne 24. 7. 2023)