Oprávnění objednatele odložit doplatek ceny díla

I. Předpokladem oprávnění objednatele (kupujícího) odložit doplatek ceny díla, resp. kupní ceny (§ 2108 o. z., § 2615 odst. 2 o. z.), je prodlení zhotovitele (prodávajícího) se splněním povinnosti vyplývající z odpovědnosti za vady.

Ustanovení § 2108 o. z. navazuje na § 2106 a § 2107 a řeší případy, kdy prodávající má vadu věci odstranit, tj. v případě faktických vad buďto dodat novou či chybějící věc, nebo věc opravit. Z daného ustanovení z povahy věci vyplývá, že nemíří na případy, kdy kupující již uplatnil nárok na slevu z kupní ceny, ale na případy, kdy existuje možnost, že kupující právo na slevu z kupní ceny v budoucnu uplatní. Komentované ustanovení bude použitelné pouze v případě, že dosud nedošlo k zaplacení celé výše kupní ceny, na rozdíl od předchozí úpravy v § 439 odst. 2 ObchZ nemůže kupující požadovat vrácení již zaplacené kupní ceny. Do doby, než prodávající vadu odstraní, nemusí kupující platit část kupní ceny, která „odhadem přiměřeně odpovídá jeho právu na slevu“ (toto právo je třeba odlišovat od smluvně sjednaného zádržného).

Z komentovaného ustanovení výslovně nevyplývá, zda může kupující zadržet část kupní ceny rovněž v případě, kdy (poté, kdy oznámil vadu, avšak dosud neuplatnil žádné konkrétní právo z vadného plnění) nepožaduje odstranění vady, ale hodlá uplatnit právo na slevu z ceny díla, popř. od smlouvy odstoupit. Lze pravděpodobně dovozovat, že i v takovém případě bude kupující oprávněn část kupní ceny zadržet za předpokladu, že dosud vada nebyla odstraněna (prodávající může dle § 2107 odst. 2 o. z. odstranit vadu předtím, než kupující uplatnil právo na slevu z kupní ceny nebo odstoupil od smlouvy). Následným uplatněním slevy dojde ke snížení kupní ceny a v případě odstoupení od smlouvy povinnost kupujícího zaplatit kupní cenu zanikne.

II. Z dikce ustanovení § 2108 o. z. (ze slov „odhadem přiměřeně odpovídá„) vyplývá, že i pokud se ukáže, že výše „přiměřené slevy„ z ceny díla je rozdílná od částky, kterou objednatel zadržel, nelze zadržení takové částky (tedy ani v rozsahu daného rozdílu) považovat za neoprávněné, pokud její výše „odhadem přiměřeně odpovídala“ výši slevy.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 33 Cdo 2909/2023, ze dne 25. 10. 2023)

Určení míry spoluúčasti poškozeného na vzniku újmy

Při určování míry účasti poškozeného na vzniku škody se nelze spokojit s pouhým konstatováním, že jednání poškozeného představovalo jednu ze dvou příčin vzniklé škody, a z toho dovozovat, že je míra účasti poškozeného poloviční. Soud je povinen vždy uvážit, v jaké míře se poškozený na vzniku újmy podílel, a to s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem dané věci. Míru účasti poškozeného pak nelze posuzovat toliko z hlediska míry působení příslušné příčiny na vznik škody (tj. že jde o jednu ze dvou příčin), nýbrž je třeba především vážit charakter a závažnost jednání škůdce i poškozeného. Význam tak může mít i charakter (význam) porušené povinnosti. Důležitá je v tomto ohledu i skutečnost, zda škůdce nese smluvní riziko za nesplnění jím porušené povinnosti, i to, zda je na jeho činnost (oproti poškozenému) kladen zvýšený standard odborné péče. Obecně lze vycházet z toho, že pokud se škůdce smluvně zavázal jako profesionál ke splnění určité povinnosti, kterou porušil, měl by nést za takové porušení odpovědnost, přičemž je namístě zohledňovat, do jaké míry se poškozený mohl spoléhat na to, že škůdce bude jednat v souladu s odbornou péčí a své povinnosti řádně splní, tj. že splnění určité povinnosti, s jejímž nesplněním může být spojen vznik škody, svěřil do rukou odborníka právě z důvodu, aby vzniku takové újmy předešel. V každém případě však jednání poškozeného, který se účastnil na vzniku újmy tím, že sám řádně neprovedl kontrolu činnosti škůdce, ač mohl, popř. z důvodu vlastní liknavosti nepředložil doklady spoléhajíc se na to, že škůdce, jehož tíží standard odborné péče, splní svoji povinnost jej případně vyzvat k doložení chybějících dokladů, nelze zpravidla považovat za rovnocenné jednání škůdce, který podle smlouvy odpovídá jako profesionál za řádné splnění příslušné povinnosti, k níž se za úplatu poskytnutou poškozeným zavázal. Za řádné splnění totiž primárně odpovídá ten, kdo má smluvní povinnost plnit, nikoli ten, kdo má splnění smluvní povinnosti zkontrolovat. Jednání poškozeného lze tedy v takovém případě zpravidla hodnotit jako méně významné pro vznik škody.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 23 Cdo 2876/2022, ze dne 31. 10. 2023)