Odklad splnění sporného vyúčtování podle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích
Odklad splnění povinnosti uhradit sporné vyúčtování podle § 129 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění účinném do 31. 1. 2016 („ZEK„) [„Nevyhoví-li podnikatel poskytující veřejně dostupné služby elektronických komunikací reklamaci podané podle § 64 odst. 7 až 9, je účastník, popřípadě uživatel oprávněn podat u Úřadu návrh na zahájení řízení o námitce proti vyřízení reklamace bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 1 měsíce ode dne doručení vyřízení reklamace nebo marného uplynutí lhůty pro její vyřízení (§ 64 odst. 10), jinak právo uplatnit námitku zanikne. Podáním námitky není dotčena povinnost podle § 64 odst. 1, Úřad je však v odůvodněných případech oprávněn na žádost účastníka, popřípadě uživatele rozhodnout, že podáním námitky se splnění povinnosti podle § 64 odst. 1 odkládá až do rozhodnutí o námitce. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat. Úřad přizná náhradu nákladů řízení v plné výši účastníkovi také v případě, že byl pro chování dalšího účastníka řízení vzat zpět návrh, který byl účastníkem podán důvodně“ … aktuální účinnost ode dne 01.07. 2025 – „Nevyhoví-li podnikatel poskytující veřejně dostupné služby elektronických komunikací reklamaci podané podle § 64 odst. 7 až 9, je účastník, popřípadě uživatel oprávněn podat u Úřadu návrh na zahájení řízení o námitce proti vyřízení reklamace bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 1 měsíce ode dne doručení vyřízení reklamace nebo marného uplynutí lhůty pro její vyřízení (§ 64 odst. 10), jinak právo uplatnit námitku zanikne. Podáním námitky není dotčena povinnost podle § 64 odst. 1, Úřad je však v odůvodněných případech oprávněn na žádost účastníka, popřípadě uživatele rozhodnout, že podáním námitky se splnění povinnosti podle § 64 odst. 1 odkládá až do nabytí právní moci rozhodnutí o námitce. Proti tomuto rozhodnutí se nelze podat rozklad.“], neměl hmotněprávní účinky spočívající v odkladu splatnosti a přerušení běhu úroků z prodlení.
Smyslem a účelem institutu odkladného účinku podle § 129 odst. 3 věty druhé ZEK bylo odložení splnění povinnosti podle § 64 odst. 1, a to až do okamžiku rozhodnutí o námitce proti vyřízení reklamace. Odložení splnění povinnosti není synonymem pro „odložení splatnosti závazku“ vyplývajícího z vyúčtování. Přiznání odkladného účinku znamená jen to, že dlužník nemůže být donucen zaplatit sporné vyúčtování, pokud trvají účinky odložení podle § 129 odst. 3 věty druhé ZEK.
Nelze přehlédnout, že proti odkladu splnění povinnosti není podle § 129 odst. 3 ZEK (ve znění účinném do 31. 1. 2016) přípustné odvolání. Měl-li by odkladný účinek podle citovaného ustanovení směřovat k tomu, že se odkládá splatnost vyúčtování a dlužník není v prodlení se splněním své smluvní povinnosti (nenabíhají úroky z prodlení), proti čemuž se nemůže bránit žádným opravným prostředkem, šlo by o neakceptovatelný stav, kdy by správní orgán nepřípustným způsobem zasahoval do soukromoprávního vztahu, tzn. svým rozhodnutím mohl měnit vzájemný rozsah práv a povinností účastníků občanskoprávního vztahu.
Opačný názor obsažený v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1893/18 byl vysloven jako obiter dictum bez bližší právní argumentace, nikoliv jako ratio decidendi.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 33 Cdo 3724/2023, ze dne 27. 11. 2025)
Původní sklep jako součást nově postaveného rodinného domu
Součástí věci (zde rodinného domu) se může stát i dříve samostatná věc (zde sklep), pokud dojde k jejich spojení takovým způsobem, že dříve samostatná věc bude nadále „pouhou„ součástí věci. Výstavbou rodinného domu mohlo nepochybně dojít k tomu, že se sklep, jakožto samostatná věc v právním smyslu, stal součástí tohoto rodinného domu, který by při takovém spojení představoval tzv. „věc hlavní“, jejíž součástí se sklep stává; rozhodující pro posouzení jsou kritéria sounáležitosti a oddělitelnosti věcí.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 22 Cdo 2697/2025, ze dne 25. 2. 2026)