IV.ÚS 2173/23 – zpětné stanovení výživného pro děti / IV.ÚS 2939/23 – odůvodnění rozhodnutí o nepřípustnosti dovolání / II.ÚS 241/21 – překvapivé rozhodnutí odvolacího soudu o NŘ / III.ÚS 2148/23 – náklady řízení majících povahu iudicii duplicis.

ÚS: Zpětné stanovení výživného pro děti

Právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod vyžaduje, aby soud v řízení o výživném, zabývá-li se schopnostmi a možnostmi povinného rodiče, bral v úvahu nikoli obecné možnosti, ale možnosti odpovídající reálné situaci povinného rodiče v čase a místě. Tvrdí-li povinný rodič důvody, pro které nebyl schopen dosahovat vyšších příjmů, musí se soud tímto tvrzením zabývat (vést k nim dokazování). Dospěje-li pak soud k závěru, že nelze (v rozhodné minulosti) po povinném rodiči spravedlivě požadovat, aby jeho příjem byl vyšší, než skutečně byl, musí vycházet pouze ze skutečného příjmu.

S ohledem na právo na ochranu lidské důstojnosti podle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na ochranu vlastnického práva zaručené čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se soudy musí při rozhodování o výši výživného zpětně vyvarovat ovlivnění tím, že v době rozhodování jsou poměry povinného rodiče lepší a je schopen výživné doplatit. Aktuální příjmy mohou ovlivnit splatnost dlužného výživného, nemohou (nesmí) ale ovlivnit výši výživného v minulosti. Tu je třeba určovat podle tehdejších poměrů. Při (důvodně) nízkém příjmu povinného rodiče je pak nezbytné, aby soudy určovaly výši výživného obzvlášť pečlivě a citlivě s respektem i k jeho lidské důstojnosti, aby braly v potaz minimálně nutné výdaje povinného rodiče na jeho život, bedlivě přihlížely k sociální situaci povinného rodiče a poměřovaly jeho životní úroveň s životní úrovní dětí.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 2173/23, ze dne 24. 1. 2024)

ÚS: Náležité odůvodnění rozhodnutí o nepřípustnosti dovolání

Z práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod plyne rovněž právo na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí. Přestože § 243f odst. 3 občanského soudního řádu umožňuje Nejvyššímu soudu odůvodnit rozhodnutí, jímž bylo dovolání odmítnuto, pouze stručně, nelze rezignovat na požadavek, aby bylo poskytnuto alespoň nějaké odůvodnění, které vysvětlí, proč Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Právo na přístup k soudu plynoucí z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod vyžaduje upřednostnit ten výklad právního předpisu, který vede k objektivní přípustnosti opravného prostředku, před takovou nepřípustností.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 2939/23, ze dne 24. 1. 2024)

ÚS: Překvapivé rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení

Zásada předvídatelnosti soudního rozhodování v civilním řízení vyžaduje, aby odvolací soud, který hodlá pro věcnou správnost potvrdit meritorní výrok rozhodnutí soudu prvního stupně, avšak z důvodu odlišného právního názoru hodlá při totožných skutkových okolnostech v podstatných ohledech změnit jeho nákladový výrok, o tomto svém názoru a důvodech k němu vedoucích včas uvědomil toho účastníka řízení, jehož by takové rozhodnutí negativně dotklo, aby se k danému názoru odvolacího soudu mohl vyjádřit a vlastní argumentací se jej pokusit zvrátit.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky II.ÚS 241/21, ze dne 10. 1. 2024)

ÚS: Náklady řízení majících povahu iudicii duplicis

V řízení o vypořádání společného jmění manželů zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). V souladu se stanoviskem pléna sp. zn. Pl.ÚS-st. 59/23 ze dne 13. 9. 2023 (302/2023 Sb.) je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků řízení neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by proto byly dány důvody zvláštního zřetele hodné.