23 Cdo 55/2024 – promlčení práva na poskytnutí informací dle § 40 odst. (1) písm. c) autorského zákona / 22 Cdo 833/2023 – “nezastavěný pozemek“ ve smyslu § 61 zákona o ochraně přírody.

Promlčení práva na poskytnutí informací dle § 40 odst. (1) písm. c) autorského zákona

Právo autora na poskytnutí informací podle § 40 odst. 1 písm. c) autorského zákona se nepromlčuje. Nepromlčitelnost tohoto práva není důsledkem jeho nemajetkové (osobněprávní) povahy, nýbrž je dána jeho účelem sloužícím k ochraně samotného absolutního autorského práva, jež se jako takové (obdobně jako právo vlastnické) nepromlčuje, a tudíž se nepromlčují ani práva stanovená k jeho ochraně (proti rušivým zásahům do něj).

To však zároveň neznamená, že by toto právo bylo možno úspěšně uplatnit z časového hlediska zcela neomezeně. To je dáno jak samotným (zákonem omezeným) trváním absolutního autorského práva, jde-li jak o výlučná autorská práva osobnostní (srov. § 11 odst. 4 autorského zákona), tak o výlučná autorská práva majetková (srov. § 27 autorského zákona), tak především shora uvedeným účelem, ke kterému toto právo slouží, což je třeba zohlednit vždy podle konkrétních okolností věci a vzhledem k okruhu požadovaných informací (obdobně jako tomu je v případě podmínek pro uplatnění tzv. zápůrčího či odstraňovacího nároku). Autor se tudíž nemůže domáhat poskytnutí takových informací, které (již) nemohou za daných okolností sloužit k účinné ochraně jeho autorského práva (před neoprávněným užitím jeho díla, včetně řádného uplatnění nároků vyplývajících z takového neoprávněného užití), a jednalo by se tak v tomto smyslu pouze o samoúčelný výkon jeho subjektivního práva.

Stejně jako v případě jiných soukromých práv není ani právo na poskytnutí informací podle § 40 odst. 1 písm. c) autorského zákona vyňato z obecného pravidla, že zjevné zneužití soukromých práv nepožívá právní ochrany ve smyslu § 8 o. z.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 23 Cdo 55/2024, ze dne 28. 11. 2024)

„Nezastavěný pozemek“ ve smyslu § 61 zákona o ochraně přírody

Při vymezení pojmu „nezastavěný pozemek“ užitého v § 61 zákona o ochraně přírody, ve znění účinném do 31. 12. 2021, lze vyjít ze závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1559/2024 [byť byly přijaty při výkladu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě]. 

Za „nezastavěný pozemek“ ve smyslu § 61 odst. 1 věty první zákona o ochraně přírody a krajiny je tak nutno zpravidla považovat pozemek, který není žádným způsobem dotčen stavbou v občanskoprávním smyslu. Jelikož zákon o ochraně přírody a krajiny neobsahuje žádnou výjimku z předkupního práva pro některé druhy staveb [na rozdíl od § 11 odst. 1 písm. c) zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do 1. 11. 2019, podle kterého lze pozemek oprávněné osobě vydat, byl-li zastavěn např. stavbou movitou, dočasnou, jednoduchou, drobnou nebo stavbou umístěnou pod povrchem země], nevznikne předkupní právo ve smyslu § 61 odst. 1 věty první tohoto zákona k pozemku, je–li dotčen jakoukoliv stavbou v občanskoprávním smyslu. Jinými slovy, nejsou-li v rámci zákona o ochraně přírody a krajiny zakotveny žádné výjimky z předkupního práva v případě výkladu pojmu „nezastavěný pozemek“, nelze je dovozovat ani výkladem. 

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 22 Cdo 833/2023, ze dne 17. 12. 2024)