Oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty
Podáním návrhu na povolení oddlužení dlužník dává najevo, že souhlasí s oddlužením jedním ze dvou zákonem stanovených způsobů a že je připraven plnit řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, aby dosáhl osvobození od placení pohledávek (§ 414 odst. 1 insolvenčního zákona), přičemž nemůže ovlivnit (zvrátit), jaký způsob oddlužení věřitelé zvolí. U oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty si tak dlužník nemůže vymínit, aby se konkrétní část jeho majetku nepoužila k uspokojení věřitelů, neboť u tohoto způsobu oddlužení je dlužník povinen vydat (až na výjimky uvedené v § 398 odst. 6 insolvenčního zákona) všechen svůj majetek náležející do majetkové podstaty (§ 398 odst. 3 insolvenčního zákona); to platí i pro nemovitý majetek, který není jeho obydlím, ve společném jmění dlužníka a jeho manžela.
Na doposud uvedeném nic nemění ani konkrétní poměry projednávané věci, tedy že dlužnice je starobní důchodkyní, nemovitá věc má představovat rodinný majetek a že plné uspokojení věřitelů lze očekávat již (pouze) plněním splátkového kalendáře. Úvaha, která část majetkové podstaty má být použita k rychlému, hospodárnému a co nejvyššímu uspokojení věřitelů, nepřísluší dlužníku, ale insolvenčnímu správci, který je povinen jednat s odbornou péčí a sledovat přitom společný zájem věřitelů, jemuž je povinen dát přednost před svými vlastními zájmy tak, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře (§ 36 odst. 1 insolvenčního zákona).
Jinak řečeno, je-li schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, je dlužník povinen vydat ke zpeněžení veškerý majetek náležející do majetkové podstaty (s výjimkou uvedenou v § 398 odst. 6 insolvenčního zákona) i tehdy, jestliže lze očekávat plné uspokojení věřitelů již (samotným) plněním splátkového kalendáře.
(podle usnesení Nejvyššího soudu senátní značky 29 NSČR 49/2025, ze dne 29. 8. 2025)
Zpětvzetí přihlášky pohledávky po odmítnutí odporové žaloby
Jestliže insolvenční soud pravomocně odmítne pro opožděnost žalobu na určení pohledávky podanou věřitelem proti popírajícímu dlužníku, nastává tím ve smyslu § 185 insolvenčního zákona v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se k přihlášené pohledávce nepřihlíží, a insolvenční soud přihlášku odmítne. Jestliže se k pohledávce nepřihlíží, pak se věřitelem později učiněné zpětvzetí pohledávky týká pohledávky, která zde již (z pohledu insolvenčního řízení) není, a tudíž je procesním úkonem, který nemohl vyvolat žádné procesní účinky.
(podle usnesení Nejvyššího soudu senátní značky 29 NSČR 93/2024, ze dne 28. 8. 2025)