ÚS: K zásadě zákazu reformace in peius v civilním řízení

 

Změní-li odvolací soud v řízení o odvolání jediného účastníka řízení rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení před soudem prvního stupně v neprospěch tohoto účastníka, rozhodne v rozporu se zásadou zákazu reformace in peius, která byť není výslovně vyjádřena zákonem, platí v občanském soudním řízení jako důsledek zásady dispoziční platící pro podání odvolání a navazující řízení, dovoluje-li to povaha řízení a konkrétní procesní situace. Nerespektování této zásady bez náležitého důvodu představuje porušení čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a to zejména za situace, zvýhodní-li se bez náležitého důvodu postavení účastníka řízení, který odvolání řádně nepodal.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky I.ÚS 1238/23, ze dne 10. 4. 2024)

 

 

ÚS: Právo na účinné vyšetřování majetkové trestné činnosti

 

Z práva na ochranu vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod vyplývá u závažných zásahů do majetkových práv kriminální povahy povinnost státu vést účinné trestní vyšetřování, která zahrnuje procesní povinnost tzv. náležité péče, avšak nikoli povinnost ve vztahu k jeho výsledku. Účinné vyšetřování tak nezaručuje žádný konkrétní výsledek, nýbrž pouze řádný průběh postupu daného orgánu. Podle Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP„) je třeba přitom zohlednit praktické potíže, kterým příslušné orgány při vedení vyšetřování pravidelně čelí, a potřebu upřednostnit vyšetřování závažnějších trestných činů před trestnými činy méně závažnými, jakými jsou například právě trestné činy majetkové povahy. Stát proto podle ESLP poruší své povinnosti vést účinné vyšetřování a tím konstituuje zásah do ústavně zaručeného práva na ochranu majetku pouze u vad a pochybení extrémní povahy (srov. rozsudek ze dne 14. 10. 2008 ve věci Blumberga proti Lotyšsku č. 70930/01; dále viz rozsudky ze dne 12. 12. 2013 ve věci Zagrebačka banka d.d. proti Chorvatsku č. 39544/05, ze dne 25. 2. 2020 ve věci Abukauskai proti Litvě, č. 72065/17, a ze dne 19. 1. 2023 ve věci Korotyuk proti Ukrajině č. 74663/17). Proto nikoli každé pochybení orgánů činných při vyšetřování je způsobilé založit porušení ústavní ochrany majetku poškozeného.

Pochybení musí dosahovat určité intenzity z kvalitativního hlediska a je rovněž nutné vyvodit mezi pochybením orgánu veřejné moci a neuspokojivým výsledkem trestního vyšetřování pro poškozeného logický vztah. Bude-li mít poškozený k dispozici další účinné prostředky ochrany s reálnou šancí na úspěch, bude to pravidelně značit, že k porušení jeho ústavně zaručených práv nedojde. Nebude-li mít poškozený možnost domáhat se ochrany i jinak než jen při trestním vyšetřování, nevede to automaticky k porušení práva na účinné vyšetřování majetkové trestné činnosti, avšak je namístě větší míra obezřetnosti, která opodstatní nižší práh tolerance vůči pochybení orgánů činných v trestním řízení. Okolnosti snižující práh tolerance vůči orgánům veřejné moci představují dále též vyšší rozsah újmy ve sféře poškozeného a závažnost trestné činnosti (vyjádřenou na úrovni zákona především typovou závažností skutkové podstaty trestného činu, která je předmětem vyšetřování). Okolnosti zvyšující práh tolerance vůči orgánům činným v trestním řízení pak představují především dlouhá doba uplynulá od spáchané trestné činnosti (kdy se zpravidla objektivně snižuje šance objasnit skutkový stav), existence jiných prostředků ochrany (s reálnou šancí na úspěch) a postoj poškozeného k nim (nepodal-li například poškozený žalobu, ač takovou možnost měl), nepřiměřenost existence dalších úkonů při šetření z hlediska oprávněných zájmů osoby, proti které vyšetřování směřuje, nebo i absence spolupráce poškozeného. Je však třeba trvat na tom, aby se jednotlivé okolnosti vždy zkoumaly ve vzájemných souvislostech, protože posuzování porušení práva vést účinné vyšetřování majetkové trestné činnosti je bytostně spjato s hledáním jeho míry.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky I.ÚS 1958/23, ze dne 10. 4. 2024)

 

 

ÚS: Nezákonné rozhodnutí o odebrání bezpečnostní prověrky

 

Právo na ušlý zisk jakožto aspekt práva na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím orgánu veřejné moci podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod zahrnuje právo na to, co by poškozený za běžných okolností reálně získal, nedošlo–li by k nezákonnému jednání orgánu veřejné moci. Dospějí-li soudy k závěru, že stěžovateli náleží náhrada výdělku, který mu ušel v důsledku nezákonného rozhodnutí, nemohou výši náhrady škody podstatně snížit jen proto, že se výdělek pouze z malé části skládal z platu a z velké části z náhrady zvýšených životních nákladů podle nařízení vlády č. 62/1994 Sb. Plní-li tato náhrada zvýšených životních nákladů funkci pravidelného měsíčního výdělku, je součástí toho, na co má stěžovatel podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod základní právo. Obecné soudy musejí při nalézání práva v každém jednotlivém případě vycházet z jeho individuálních okolností a rozměrů a vždy směřovat k řešení, které bude v mezích právního řádu co nejméně nespravedlivé.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky I.ÚS 2859/23, ze dne 27. 3. 2024)