ÚS: Kompenzace za zákonná břemena týkající se vodních děl

 

I. Stanovení jednorázové náhrady podle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), nevylučuje soukromoprávní ujednání mezi totožnými stranami, resp. nájemní smlouvu.

II. Podle přechodného ustanovení čl. LV zákona č. 303/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva, nedojde-li mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem vodního díla k dohodě o náhradě za užívání pozemku podle § 59a vodního zákona [„Vlastník pozemku je povinen strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. lednem 2002 a jeho užívání.“] do 24 měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona č. 303/2013 Sb., rozhodne na návrh vlastníka pozemku nebo vodního díla o výši náhrady soud. Při rozhodování o výši náhrady podle vodního zákona by soud nepochybně zohlednil i ujednání mezi stranami. Služebnost podle § 59a vodního zákona v tomto smyslu nevylučuje možnost jiné úpravy režimu peněžitého vyrovnání mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem vodního díla.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky II.ÚS 1067/22, ze dne 20. 3. 2024)

 

 

ÚS: Náležité odůvodnění přiměřeného zadostiučinění

 

K porušení práva na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod dojde tehdy, pokud soudy svůj závěr o tom, že dostatečným zadostiučiněním podle čl. 36 odst. 3 Listiny ve spojení s § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, za nepřiměřeně dlouhé kompenzační řízení je konstatování porušení práva, nepodloží konkrétními okolnostmi.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 1565/23, ze dne 10. 4. 2024)

 

 

ÚS: Nezohlednění důkazních materiálů

 

Uzavře-li soud, že stěžovatel dostatečně netvrdil a nedoložil své celkové aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry, přesto, že je tento závěr ve zjevném rozporu s obsahem kompletní spisové dokumentace, dojde k porušení práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a odst. 2 ve spojení s čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky II.ÚS 1969/23, ze dne 20. 3. 2024)