ÚS: Ochranné opatření u závažně nemocného pachatele
Na základě požadavků plynoucích z čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny je nutné vykládat § 96 odst. 1 trestního zákoníku tak, že součástí hodnocení přiměřenosti uložení či dalšího trvání ochranného opatření, konkrétně aktuálnosti a reálnosti nebezpečí hrozícího od pachatele v budoucnu, je i vyhodnocení aktuálních dopadů progresivního onemocnění na zdravotní stav pachatele a na jeho reálnou schopnost ohrozit zájmy chráněné trestním zákonem v konkrétní míře.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky I.ÚS 2617/25, ze dne 13. 1. 2026)
ÚS: Účinné vyšetřování znásilnění a sexuálního nátlaku
Evropský soud pro lidská práva v případu stěžovatelky v rozsudku konstatoval, že Česká republika porušila pozitivní závazky plynoucí z čl. 3 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podstatu problému mezinárodní soud spatřoval v příliš restriktivním výkladu právní úpravy týkající se kriminalizace nekonsenzuálních sexuálních aktů v případě, kdy oběť nekladla intenzivní fyzický odpor. Pozitivní závazky obsahují vedle povinnosti přijmout znění trestněprávních předpisů, které postihuje útoky na fyzickou a morální integritu osob (hmotněprávní povaha závazků), také povinnost zavést přiměřená preventivní opatření k ochraně potenciálních obětí takových útoků a povinnost zajistit fungující proceduru vyšetření útoků spojenou s důvěrou v instituce schopné zjištěné protiprávní jednání identifikovat a odpovědné osoby potrestat.
Stěžovatelka vznesla hájitelná tvrzení na poli čl. 7 odst. 2 a čl. 10 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, resp. 3 a 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která se vztahovala k prokazování relevantních znaků skutkových podstat v té době aplikovatelných trestných činů znásilnění a sexuálního nátlaku. Orgány činné v trestním řízení mají povinnost důkladně a dostatečně prošetřit všechny relevantní okolnosti týkající se naplnění jednolitých znaků skutkových podstat daných trestných činů a zajistit tomu odpovídající důkazy. Z odůvodnění rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení musí vyplývat, které části hájitelných tvrzení dokazování potvrdilo či vyvrátilo a zda je možné učiněná skutková zjištění podřadit pod znaky některé skutkové podstaty trestného činu, či nikoli, včetně úvahy o promlčení.
Orgány činné v trestním řízení se musí vyvarovat nepřípustné viktimizace (zraňování) oběti trestného činu, očerňování oběti, přenášení viny na oběť a bagatelizaci její újmy. V obecné rovině může viktimizace navíc snižovat důvěru obětí v trestní systém a tím oslabit efektivitu potírání sexuálních trestných činů.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky Pl.ÚS 27/25, ze dne 7. 1. 2026)
ÚS: Odklad trestu vyhoštění
Orgánem oprávněným posoudit, zda se v případě podané žádosti jedná o žádost o udělení mezinárodní ochrany dle zákona o azylu, je Ministerstvo vnitra. Pokud podanou žádost posoudí v rámci trestního řízení soud jako předběžnou otázku, dopustí se tím porušení zásady zákonnosti a zákazu libovůle dle čl. 2 odst. 2 Listiny.
Podmínku „při výkonu trestu vyhoštění“ ve smyslu § 3 odst. 2 zákona o azylu nelze vykládat tak, že se jedná o časový okamžik následující ihned po nařízení výkonu trestu vyhoštění coby úkonu soudu v rámci tzv. porozsudkové agendy. Rozhodující skutečností je faktický výkon trestu vyhoštění, tj. jeho realizace.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky I.ÚS 1453/25, ze dne 15. 1. 2026)