K autonomii vůle smluvních stran

I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Pavel Šámal) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatelky (obchodní společnosti) a zrušil usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2021 č. j. 23 Cdo 1222/2020-420 a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. prosince 2019 č. j. 47 Co 172/2019-341. Rozhodnutími bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu vlastnického práva podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a byl porušen princip autonomie vůle zakotvený v čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 4 v návaznosti na čl. 1 odst. 1 Ústavy.

Právní věta:

Jde o nepřípustnou formu soudcovského dotváření práva a tím o porušení principu autonomie vůle podle čl. 2 odst. 4 v návaznosti na čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, nerespektuje–li obecný soud shodné tvrzení smluvních stran o zamýšleném obsahu ujednání (který neodporuje zákonu, dobrým mravům atp.) a zaujme–li výklad vlastní, který vede ke smluvními stranami nezamýšleným důsledkům.

Text 11 stránkového kasačního nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 29.11. 2022 spisové značky I. ÚS 550/22 je dostupný z níže uvedeného linku:

https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2022/1-550-22_-_an.pdf