Regresní nárok v případě opuštění místa dopravní nehody pojištěným

Gramatický, historický i teleologický výklad ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění účinném ode dne 23. 9. 2016, svědčí pro závěr, že opuštění místa dopravní nehody pojištěným bez zřetele hodného důvodu představuje nepřijatelné protiprávní chování, jež bez dalšího znemožňuje zjištění skutečné příčiny dopravní nehody, a které tak samo o sobě zakládá právo pojistitele požadovat po pojištěném to, co za něho plnil.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 23 Cdo 2700/2023, ze dne 12. 3. 2024)

Výklad pojmu zvlášť závažné ublížení na zdraví ve smyslu § 2959 o. z.

I. Pod zvlášť závažné ublížení na zdraví ve smyslu § 2959 o. z. [„Při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.“] lze zařadit vedle trvalých stavů s omezenou či zcela ztracenou schopností sebeobsluhy primárního poškozeného rovněž i případy, kdy velmi těžké zranění primárního poškozeného výrazně zatíží po delší dobu nepříznivým zdravotním stavem natolik, že to bude mít citelný dopad do osobnostní sféry sekundárních obětí (blízkých osob) a že jejich duševní útrapy budou do té míry intenzivní, že musí být odškodněny i přesto, že trvalé následky zranění nebudou patřit k těm úplně nejtěžším. Ačkoliv je základním kritériem závažnost újmy na zdraví primárního poškozeného, nelze odhlédnout ani od újmy, která vzniká sekundárním poškozeným, neboť účelem úpravy obsažené v § 2959 o. z. je odčinění neoprávněného zásahu do práva na budování a rozvíjení rodinných vztahů mezi primární a sekundární obětí, k němuž došlo usmrcením či zvlášť závažným ublížením na zdraví jejich rodinného příslušníka.

II. V posuzované věci bylo zjištěno, že poškozená utrpěla zranění spočívající především v kompresní zlomenině těla dvanáctého hrudního a prvního bederního obratle a roztříštěné zlomenině druhého a čtvrtého bederního obratle, což si vyžádalo několik po sobě jdoucích operací a rozsáhlou a časově náročnou rehabilitaci. Stav po fraktuře čtyř obratlů lze nepochybně označit za velmi těžké zranění páteře, které po dlouhou dobu zasáhlo do rodinných poměrů všech žalobců. Poškozená až na výjimky strávila dobu více než dva a čtvrt roku v nemocnicích a rehabilitačních zařízeních, tedy odloučena od členů rodiny, a i po ukončení léčení má celou řadu trvalých omezení, která sice již nemají povahu ztráty sebeobsluhy, avšak významně mění dosavadní způsob rodinného soužití. Zejména u nezletilých dětí není důvodu pochybovat, že takováto ztráta denního osobního kontaktu s matkou po dobu léčení a podstatná trvalá změna matčina zapojení do dalších rodinných aktivit zejména v oblasti sportu a volného času představuje citelný zásah do jejich práva na budování a rozvíjení rodinných vztahů.

Odvíjí-li se náhrada garantovaná ustanovením § 2959 o. z. především právě od zásahu do práva na budování a rozvíjení rodinných vztahů, nelze vytýkat odvolacímu soudu, že by zákonnou úpravu vyložil nesprávně či zjevně nepřiměřeně, jestliže popsané poranění páteře spojené s více než dvouletou prakticky nepřetržitou absencí poškozené doma následovanou dalšími trvalými omezeními právně kvalifikoval jako zvlášť závažné ublížení na zdraví zakládající nárok na peněžitou náhradu podle § 2959 o. z. Ze skutkových zjištění dále vyplynulo, že v důsledku dlouhodobého odloučení poškozené od členů rodiny bylo citelně zasaženo do rodinného života jejích nejbližších příbuzných, kteří s ní sdíleli domácnost a kteří se tomuto stavu museli přizpůsobit, a to jistě nad rámec toho, co lze označit za běžnou rodinnou solidaritu. Tento zásah má navíc trvalý charakter, když ze skutkových zjištění rovněž vyplynulo, že řadu dosud běžně vykonávaných aktivit už primární poškozená nebude schopná provozovat vůbec nebo jen v podstatně zúženém rozsahu, čímž je společný život celé rodiny též ztížen. Není tedy nepřiměřená úvaha odvolacího soudu, že zranění primární poškozené právě v důsledku svých delší dobu trvajících následků zároveň představovalo citelný zásah do osobnostní sféry žalobců, na který pamatuje úprava obsažená v ustanovení § 2959 o. z.

III. Je třeba doplnit, že náhrada nemajetkové újmy, která je zákonem č. 89/2012 Sb. rozšířena oproti předchozí úpravě, je strukturována a nepokrývá všechny dotčenou osobou negativně vnímané okolnosti, odvíjejí-li se nepříznivé dopady do jejího duševního stavu od běžného zapojení do společenského života se všemi jeho klady a zápory. Tím spíše pak náhrada nemajetkové újmy druhotných obětí, které újmu odvozují od újmy osoby blízké (tzv. reflexní újma), má své výrazné limity a může být přiznána jen ve zcela odůvodněných případech, kdy to zákon umožňuje. Ten vedle výslovné úpravy obsažené v § 2959 o. z. (zde se ovšem jasný následek v podobě usmrcení osoby blízké doplňuje i o ne zcela ostře vymezený stav zvlášť závažného ublížení na zdraví) zakládá nárok i dalším osobám, které určitý zásah považují za osobní neštěstí, jež nelze nijak odčinit, jsou-li ovšem tyto dopady vyvolány zvláštními okolnostmi, za nichž byla újma způsobena protiprávním jednáním, zejména hrubou nedbalostí při porušení důležité právní povinnosti či úmyslem (§ 2971 o. z.). Podle této úpravy lze odčinit i objektivně vzato méně zásadní újmy, ovšem jen při splnění relativně přísných podmínek vztahujících se jak k průběhu škodní události, tak k poměrům poškozených. I z tohoto pohledu lze akceptovat výklad § 2959 o. z. odvolacím soudem, který pod zvlášť závažné ublížení na zdraví dotýkající se citelně poměrů rodinných příslušníků zahrnul shora popsané okolnosti, a to jako výklad rozšiřující, nicméně respektující základní zásady zákonného nastavení náhrad náležejících tzv. druhotným obětem.

Rozdíly mezi závažností celého spektra újem na zdraví podřazených režimu § 2959 o. z. musí spolu s přihlédnutím ke konkrétním poměrům oprávněných osob (za nichž se musí druhotné oběti se situací vypořádat) vyjadřovat i výše přiznávaných peněžitých náhrad. Tak například u extrémně závažných poškození zdraví, kdy zejména při vegetativním stavu primárního poškozeného může utrpení blízkých osob dosahovat i vyšší intenzity než v případě usmrcení, může být vyšší i peněžitá náhrada, naopak u případů na dolní hranici závažnosti zranění bude náhrada logicky nižší, až případně symbolická.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 25 Cdo 3539/2022, ze dne 18. 3. 2024)