II. ÚS 2833/21 – obecné soudy mohou ve výjimečných případech rozhodnout o zastavení exekuce i po jejím skončení pro vymožení pohledávky.

Obecné soudy mohou ve výjimečných případech rozhodnout o zastavení exekuce i po jejím skončení pro vymožení pohledávky

 

II. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj David Uhlíř) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil usnesení Nejvyššího soudu a usnesení Krajského soudu v Ostravě, neboť jimi bylo porušeno stěžovatelovo právo na soudní ochranu a na spravedlivý proces, zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

 

V řízení předcházejícím podání ústavní stížnosti byla k návrhu oprávněné společnosti PROFI CREDIT Czech, a. s. (vedlejší účastnice) zahájena exekuce na majetek stěžovatele jako povinného pro vymožení pohledávky 89 043 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou na základě exekučního titulu – rozhodčího nálezu. Soudní exekutor pověřený provedením exekuce oznámil v květnu 2019, že exekuce skončila vymožením. Poté vydal k návrhu vedlejší účastnice usnesení o zastavení exekuce. V srpnu téhož roku podal stěžovatel návrh na zastavení a odklad exekuce s odůvodněním, že exekuce byla vedena protiprávně, na základě nezpůsobilého exekučního titulu. Soudní exekutor následně návrh stěžovatele předložil k rozhodnutí Okresnímu soudu v Novém Jičíně. Okresní soud stěžovateli nevyhověl a řízení zastavil z důvodu překážky věci pravomocně rozhodnuté – exekuce již byla totiž dříve zastavena výše zmíněným usnesením soudního exekutora. Toto rozhodnutí přitom žádná ze stran řízení nenapadla opravným prostředkem. Rozhodnutí okresního soudu následně potvrdil Krajský soud v Ostravě i Nejvyšší soud.

 

Stěžovatel se poté obrátil na Ústavní soud. Ve své ústavní stížnosti mj. namítal, že vedlejší účastnice podala návrh na zastavení exekuce zjevně účelově, a sice pouze z důvodu, aby se uchránila nejen před dodatečným zastavením exekuce, ale i před uložením povinnosti hradit stěžovateli náklady řízení o zastavení exekuce. Stěžovatel se proti usnesení o zastavení exekuce nebránil, neboť nedokázal jako právní laik poznat rozdíl mezi zastavenou a skončenou exekucí. O protiprávnosti exekuce se nadto dozvěděl až dodatečně od svého právního zástupce.

 

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

 

Odkazuje přitom na svůj předchozí nález sp. zn. III. ÚS 1536/21 ze dne 29. 9. 2021 (tisková zpráva je dostupná z tohoto linu: https://www.usoud.cz/aktualne/rozhodnuti-o-zastaveni-exekuce-k-navrhu-opravneneho-podle-268-odst-1-pism-c-o-s-r-neni-totozne-s-rozhodnutim-k-navrhu-povinneho-dle-268-odst-1-pism-h-o-s-r a text 10 stránkového kasačního nálezu je dostupný z tohoto linku: https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2021/III._US_1536_21_an.pdf) v obdobné věci téhož stěžovatele, kterým je vázán.

 

Právní věta:

 

Ø    Obecné soudy mohou ve výjimečných případech rozhodnout o zastavení exekuce i po jejím skončení pro vymožení pohledávky. Hlavním smyslem je zabránit zjevným nespravedlnostem zejména při poskytování spotřebitelských úvěrů nebankovními společnostmi, kdy exekučním titulem byl rozhodčí nález. Vždy je však třeba vzít v potaz konkrétní okolnosti případu, to znamená posoudit, zda podmínky příslušné smlouvy o úvěru lze označit za zjevně nespravedlivé. To přitom nejen vzhledem k parametrům obsaženým v úvěrové smlouvě, ale také k tomu, zda se úvěrovaný (dříve dlužník) v řízení, v němž bylo rozhodováno o věci samé, procesně aktivně bránil (a zda měl vůbec reálnou možnost se bránit) anebo se vyskytly další významné okolnosti. Soud nesmí rezignovat na potřebu ochrany povinného, vyjde-li dodatečně najevo, že exekuce byla od samého počátku vedena a provedena na základě nezpůsobilého exekučního titulu a tuto ochranu lze realizovat toliko dodatečným rozhodnutím o zastavení exekuce.

 

Obecné soudy totiž nemohou rezignovat na svoji ústavní povinnost chránit základní práva a svobody. V právním státě není možné nezabývat se konkrétními okolnostmi daného exekučního řízení a motivací jeho jednotlivých účastníků a nehledat řešení, které lze považovat za nejvíce spravedlivé. Takovýmto řešením však v nyní rozhodované věci není to, které zvolily obecné soudy, když se vůbec nezabývaly tvrzenou nemravností celé exekuce a účelovostí jednání oprávněné vedlejší účastnice.

 

Věc se nyní vrací ke Krajskému soudu v Ostravě, který bude při svém dalším rozhodování vázán právním názorem, vysloveným v tomto nálezu.

 

Text 9 stránkového kasačního nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 04.02. 2022 spisové značky II. ÚS 2833/21 je dostupný z níže uvedeného linku: 

 

https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2022/II._US_2833_21_an.pdf