ÚS: Odměna obhájci za nahlížení do trestního spisu
Mohou-li obecné soudy nahlédnutí do spisu v průběhu vyšetřování posoudit podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu jako samostatný úkon právní služby, obdobný nahlédnutí do spisu při skončení vyšetřování [§ 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu], měly by obhájcům odměnu za tento úkon přiznat, nejsou-li v řízení přítomny a řádně odůvodněny výjimečné okolnosti (např. zjevná neúčelnost úkonu), jež by přiznání odměny vylučovaly. Opačný postup, vedoucí k nepřiznání odměny za nahlédnutí do spisu v průběhu vyšetřování, zastávající s odkazem na prostý text § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu výklad, že odměnu lze přiznat pouze za nahlédnutí do spisu při skončení vyšetřování, nepřímo oslabuje rovné postavení obviněného v trestním řízení a v případě zastoupení obhájcem porušuje obhájcovo legitimní očekávání odměny za vykonanou práci podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a také jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 2289/21, ze dne 22. 2. 2022)
ÚS: K tzv. funkční souvislosti při církevních restitucích
I. Výklad zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, respektující záměr zákonodárce zmírnit (fakticky) některé majetkové křivdy, to znamená zajistit v restitučním procesu „rozumné“ uspořádání vlastnických poměrů, při kterém bude restituovaný majetek – pokud možno – účelně využit, a současně se předejde budoucím sporům, jež by mohly vzniknout v důsledku střetu práv vlastníků funkčně souvisejících nemovitých věcí ve smyslu § 7 odst. 1 tohoto zákona, je výkladem ústavně konformním, souladným s ústavně zaručeným právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Vztah tzv. funkční souvislosti ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a) uvedeného zákona je dán tam, kde jedna nemovitá věc nemůže samostatně (bez druhé věci) vůbec či řádně plnit funkci, k níž byla určena, a v případě, že by tyto věci zůstaly rozděleny, užitná (hospodářsko-technická) hodnota jedné z věcí, případně obou věcí, by se podstatně snížila. Z hlediska naplnění této podmínky je – oproti souvislostem historicko -vlastnickým (právním) a památkářským (kulturním) – rozhodným hledisko hospodářsko–technické, tedy zda nemovitá věc může plnit svou funkci (aniž by to pro dotčený subjekt eventuálně mělo závažný negativní dopad na hodnotu jiných nemovitých věcí v jeho vlastnictví). Takový výklad zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi není v rozporu s čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky, ze kterého plyne zásada legitimního očekávání a právní jistoty. Respektuje, že nejde pouze o vrchnostenské rozhodnutí zákonodárce, nýbrž i o formou zákona vyjádřený výsledek dohody mezi dotčenými subjekty následně stvrzené uzavřením smluv o vypořádání (majetkovém vyrovnání) mezi státem a každou z dotčených církví a náboženských společností.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 287/21, ze dne 15. 2. 2022)
ÚS: Zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění
Zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění nemůže být založeno na pouhém poukazu na minulou trestnou činnost bez toho, že se v odůvodnění rozhodnutí uvede, za jakých podmínek žadatel páchal předchozí trestnou činnost, zda jsou tyto podmínky nyní odlišné, před jakou dobou došlo k této trestné činnosti a zda se doba uběhlá od posledního potrestání mohla a měla na stěžovateli nějak pozitivně projevit; porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod však není, je-li zamítnutí založeno na zjištění, že žadatel již v minulosti po podmíněném propuštění za stejných podmínek selhal, či se tak dokonce stalo opakovaně.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 2393/21, ze dne 15. 2. 2022)
ÚS: Odvolací insolvenční řízení
V odvolacím insolvenčním řízení jsou jistá nova přípustná; samozřejmě za splnění zákonné podmínky, že se jednalo o skutečnosti, které existovaly v okamžik rozhodování soudu prvního stupně, byť před ním nebyly tvrzeny, dokazovány a zjištěny a vyšly najevo až dodatečně. Pokud by totiž (s ohledem na specifickou povahu insolvenčního řízení) odvolací soud nemohl přihlížet k právům uplatněným ostatními věřiteli po rozhodnutí soudu prvního stupně o úpadku dlužníka, bylo by popřeno základní právo nenavrhujících věřitelů úpadce zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tzn. právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. V odvolacím řízení se totiž rozhoduje i o právu nenavrhujících věřitelů, zda má být věc řešena poměrným uspokojením podle insolvenčního zákona.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 3190/20, ze dne 15. 2. 2022)