III. ÚS 3001/20 – stanovení [snížení] výživného ve světle práva na soudní ochranu.

Snížení výživného ve světle práva na soudní ochranu.

 

Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.

 

Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci bylo rozhodnuto o návrhu stěžovatele (otce) na snížení výživného pro nezletilou vedlejší účastnici tak, že výživné stanovené stěžovateli pro nezletilou naposledy rozsudkem okresního soudu ze dne 23. 6. 2015 ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 2. 3. 2016 ve výši 40 000 Kč měsíčně [25 000 Kč k rukám první vedlejší účastnice (matky) a 15 000 Kč na účet nezletilé] se snižuje na částku 18 000 Kč měsíčně s účinností od 10. 8. 2017, a určil, že výživné je splatné k rukám první vedlejší účastnice vždy do každého prvého dne v měsíci předem (I. výrok). Dále rozhodl, že výživné, které se stane splatným od 1. 2. 2020 do konce kalendářního měsíce, v němž bude rozsudek doručen stěžovateli, je stěžovatel povinen zaplatit k rukám první vedlejší účastnice do tří dnů od doručení rozsudku (II. výrok), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok). Okresní soud dospěl k tomu, že od poslední úpravy výživného došlo u stěžovatele k podstatné změně poměrů. K odvolání první vedlejší účastnice krajský soud rozsudek okresního soudu napadeným rozsudkem změnil tak, že úprava výživného pro nezletilou, provedená naposledy rozsudkem okresního soudu ze dne 23. 6. 2015 ve spojení s rozsudkem krajského soudu ze dne 2. 3. 2016 se v části týkající se výživného splatného k rukám první vedlejší účastnice mění tak, že výživné se snižuje z částky 25 000 Kč měsíčně na částku 20 000 Kč měsíčně s účinností od 10. 8. 2017; ve zbývající části se úprava výživného provedená naposledy uvedenými rozhodnutími nemění (I. výrok). Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok). Krajský soud rekapituloval, že okresní soud výživné snížil o 55 %, neboť pracovní schopnost stěžovatele podle posudku o invaliditě poklesla právě o 55 %. Popsaným postupem však okresní soud nepřípustně přecenil pokles pracovní schopnosti stěžovatele, aniž komplexně posoudil vliv této změny na celkové poměry stěžovatele.

 

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uplatňuje jak námitky proti výši výživného, tak proti způsobu odůvodnění napadeného rozhodnutí.

 

Z odůvodnění kasačního nálezu:

 

17.       Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (§ 913 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Dle § 915 odst. 1 občanského zákoníku má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů, přičemž toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Připouštějí-li to majetkové poměry osoby výživou povinné, lze za odůvodněné potřeby dítěte považovat i tvorbu úspor, nevylučují-li to okolnosti zvláštního případu (§ 917 občanského zákoníku). Při určení rozsahu vyživovací povinnosti přitom přihlíží soud k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje, a při posouzení majetkových poměrů rodičů vždy bere ohled nejen na fakticky dosahované příjmy rodiče, ale i na celkovou hodnotu jeho movitého a nemovitého majetku a způsob života, resp. životní úroveň [srov. např. nález ze dne 14. 6. 2016 sp. zn. II. ÚS 756/16 (N 114/81 SbNU 785); všechna rozhodnutí Ústavního soudu dostupná na http://nalus.usoud.cz].

 

18.       Posouzení návrhu na určení výživného pro nezletilé děti je sice věcí volné úvahy soudu závislé na posouzení možností a schopností osoby povinné k výživě a odůvodněných potřeb osoby oprávněné, obecný soud je ovšem povinen jasným a přezkoumatelným způsobem vymezit rámec, v němž se tato jeho volná úvaha, na základě níž dospěl k závěru o určení výše výživného, pohybovala. Postrádá-li odůvodnění soudního rozhodnutí údaj o tom, o které důkazy soud opřel svá skutková zjištění, dochází k porušení § 157 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, což vede k tomu, že se soudní rozhodnutí stává nepřezkoumatelným [viz např. nález ze dne 27. 2. 2014 sp. zn. III. ÚS 1836/13 (N 24/72 SbNU 275)]. Z odůvodnění rozhodnutí musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, jinak odůvodnění nejenže nevyhovuje zákonným hlediskům, ale současně představuje porušení zákazu libovůle v soudním rozhodování a způsobuje porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny [srov. např. nález ze dne 12. 9. 2016 sp. zn. I. ÚS 1356/16 (N 170/82 SbNU 647)]. Požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí je přitom o to naléhavější, dospěje-li odvolací soud k odlišnému závěru než soud nalézací. Není-li z rozhodnutí odvolacího soudu zřejmé, jak uvedené právní závěry z jím provedených důkazů dovodil, je rozhodnutí vadné [srov. např. nález ze dne 17. 5. 2016 sp. zn. I. ÚS 1437/15 (N 87/81 SbNU 449)].Právě uvedeným požadavkům krajský soud v posuzované věci nedostál.

 

19.       Napadené rozhodnutí je založeno na závěru, že okresní soud nepřípustně přecenil pokles pracovní schopnosti stěžovatele, aniž by komplexně posoudil vliv této změny na celkové poměry stěžovatele, které byly i nadále nadstandardní. To krajský soud rozvedl v tom smyslu, že stěžovatel vlastní tři nemovitosti, jejichž hodnota v roce 2019 činila 58000000 Kč. Nadstandardní pak měla zůstat i životní úroveň stěžovatele nejen ohledně kvality bydlení, ale i ohledně povahy jeho volnočasových aktivit (golf), a významně ji navíc měla ovlivňovat jeho manželka, která je advokátka. Své úvahy pak krajský soud dále doplnil mimo jiné tím, že i přes sníženou schopnost podnikat je stěžovatel nadále schopen splácet úvěry, byť za pomoci blízkých osob, a že je schopen v budoucnu splatit půjčku rodičům i bývalé přítelkyni, k čemuž se měl zavázat. Ke zde rekapitulovaným důvodům, které měly dle krajského soudu svědčit o schopnosti stěžovatele platit výživné ve stanovené výši, má však Ústavní soud následující výhrady.

 

20.       Z odůvodnění napadeného rozsudku předně není zřejmé, na základě čeho krajský soud dospěl k celkové částce 58000000 Kč, jež měla tvořit součet hodnot všech tří nemovitostí ve vlastnictví stěžovatele. Ačkoliv sám soud poukázal na to, že závěry vypracovaných znaleckých posudků ohledně hodnot dvou nemovitostí – hotelu a rodinného domu stěžovatele – se výrazně rozcházely, již nijak nezdůvodnil, jak (a zda vůbec) tyto znalecké posudky hodnotil, ke kterým z nich se přiklonil či jakým způsobem dospěl k uvedené celkové částce, kterou dokládal svůj závěr o nadstandardních majetkových poměrech stěžovatele. K tomu Ústavní soud pro úplnost doplňuje, že závěry znaleckých posudků o hodnotě hotelu se rozcházely téměř o 15000000 Kč, ohledně hodnoty rodinného domu stěžovatele se rozcházely cca o 6000000 Kč; třetí stěžovatelova nemovitost, v níž žijí jeho rodiče, znalecky ohodnocena nebyla. Jediná zmínka o tom, že hodnota stěžovatelova nemovitého majetku měla činit právě, resp. nejméně 58000000 Kč, zazněla pouze ze strany zmocněnkyně první vedlejší účastnice během jednání před krajským soudem dne 20. 7. 2020 (viz protokol o jednání před odvolacím soudem, č. l. 1653). Nabízí se proto i stěžovatelem v ústavní stížnosti nadnesená otázka, zda krajský soud tvrzení první vedlejší účastnice či její zmocněnkyně toliko nekriticky nepřevzal, aniž by se jeho pravdivostí skutečně jakkoliv blíže zabýval.

 

21.       I kdyby nicméně Ústavní soud odhlédl od uvedeného pochybení krajského soudu s tím, že bez ohledu na přesnou hodnotu předmětných nemovitostí by bylo možno i tak uzavřít, že hodnota stěžovatelova nemovitého majetku byla s velkou pravděpodobností nadstandardní, odůvodnění napadeného rozsudku by ani tak nemohlo obstát, neboť je zatíženo dalšími dílčími nedostatky, jež ve svém souhrnu vyžadují kasační zásah Ústavního soudu.

 

22.       Dle v řízení učiněných skutkových zjištění jsou všechny nemovitosti stěžovatele společným předmětem smluvního zástavního práva k zajištění budoucích dluhů pro obchodní společnost Raiffeisenbank, a. s., a jsou dotčeny exekučními příkazy k prodeji nemovitosti soudního exekutora Mgr. Jiřího Krále, Exekutorský úřad Ostrava (viz mimo jiné bod 8 odůvodnění rozsudku okresního soudu ze dne 20. 1. 2020, č. l. 1574). Tyto dle Ústavního soudu nikoliv nevýznamné skutečnosti však krajský soud žádným způsobem nepromítl do svého hodnocení a nijak nezohlednil, zda a případně jaký mají vliv na ekonomickou situaci stěžovatele a jeho celkové poměry. Ústavní soud tak v napadeném rozhodnutí postrádá jakoukoliv podrobnější úvahu, od níž by se následně odvíjelo posouzení, zda i přes popsané zatížení nemovitého majetku především probíhající exekucí zůstává nadstandardní životní úroveň stěžovatele nadále nedotčena. Lze doplnit, že naproti tomu okresní soud, s jehož závěry se krajský soud neztotožnil, k omezení práva stěžovatele disponovat nemovitým majetkem v důsledku probíhající exekuce v rámci hodnocení majetkových poměrů stěžovatele minimálně přihlédl (viz bod 12 odůvodnění rozsudku okresního soudu ze dne 20. 1. 2020, č. l. 1575).

 

23.       Ztotožnit se pak bez dalšího nelze ani stvrzením krajského soudu, že o nadstandardní životní úrovni stěžovatele svědčí i povaha jeho volnočasových aktivit. Ze spisu okresního soudu sice vyplývá, že první vedlejší účastnice opakovaně poukazovala na to, že se stěžovatel věnuje mimo jiné golfu, z čehož dovozovala, že jeho zdravotní stav je mnohem lepší, než sám stěžovatel prezentuje (viz protokol o jednání před okresním soudem ze dne 6. 12. 2019, č. l. 1476, či odvolání první vedlejší účastnice, č. l. 1584); zřejmé však již není, že by byl stěžovatel k těmto aktivitám kdykoliv během řízení dotazován či že by daná skutečnost byla mezi účastníky řízení nespornou (stěžovatel naopak v ústavní stížnosti namítá, že v řízení opakovaně tvrdil, že žádné volnočasové aktivity od okamžiku, kdy došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu, neprovozuje a že golf hrál od té doby pouze dvakrát, když pokaždé šlo o jednorázovou akci). Mínil-li proto krajský soud uvedeným tvrzením první vedlejší účastnice podpořit svůj závěr o nadstandardní životní úrovni stěžovatele, bylo jeho povinností toto tvrzení postavit najisto.

 

24.       Nepřesvědčivě působí i další krajským soudem uvedený důvod, jenž má svědčit o nadstandardní životní úrovni stěžovatele, a to poukaz na to, že stěžovatelova životní úroveň je navíc významně ovlivňována jeho manželkou advokátkou. Ústavní soud přisvědčuje krajskému soudu potud, že z důkazů, jež byly v řízení provedeny, skutečně vyplývá, že současná manželka stěžovatele jeho životní úroveň ovlivňuje minimálně do té míry, že dlouhodobě financuje přibližně polovinu jeho veškerých výdajů a výrazně mu pomáhá se splácením dlužného výživného a odměny exekutora. Jen stěží však tyto skutečnosti mohou sloužit jako další z důvodů, jimiž má být podpořen závěr o nadstandardních poměrech stěžovatele, neboť z nich vyplývá spíše naopak to, že bez manželčiny finanční podpory by jeho dluhy byly pravděpodobně ještě vyšší (nikoliv tedy to, že by jeho již tak nadstandardní životní úroveň byla díky jeho manželce ještě o to lepší).

 

25.       Zcela přitakat konečně nelze ani té části odůvodnění, v níž se krajský soud utvrzuje o nadstandardních poměrech stěžovatele též tím, že poukazuje na jeho schopnost splácet úvěry a další půjčené finanční částky. K úvěrům, jež má stěžovatel splácet částkou 125000 Kč měsíčně, sám krajský soud uvádí, že je tak stěžovatel schopen činit pouze za pomoci blízkých osob, v případě dalších vyjmenovaných půjček od rodičů a bývalé přítelkyně pak de facto pouze konstatuje jejich výši a datum jejich splatnosti v budoucnu. Takto prezentované závěry však ničeho nevypovídají o majetkových poměrech stěžovatele či jeho schopnosti uvedeným závazkům v dohodnutých termínech skutečně dostát. Krajský soud tak na základě uvedených skutečností dospívá k něčemu, co z nich dle Ústavního soudu bez dalšího nevyplývá.

 

26.       Ústavní soud tak uzavírá, že musel přisvědčit přinejmenším těm námitkám stěžovatele, které se týkaly výše podrobněji popsaných nedostatků odůvodnění napadeného rozsudku. Jelikož krajský soud své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem neodůvodnil, zatížil řízení vadou, která svou intenzitou dosahuje porušení základního práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

 

Text 8 stránkového kasačního nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III. ÚS 3001/20 vyhlášeného dne 23.08. 2021 v 14:00 hodin je k dispozici z níže uvedeného linku:

 

https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2021/III._US_3001_20_an.pdf