ÚS: Náležité odůvodnění rozhodnutí o (ne)zrušení zajištění

 

Analytická právní věta

Státní orgány se musí řádně vypořádat s relevantní argumentací účastníka řízení týkající se zrušení zajištění dle § 79f odst. 2 trestního řádu a nevyhoví-li jí, jsou povinny své rozhodnutí náležitým způsobem odůvodnit. Pokud tak neučiní, poruší právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho také právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny.

PRÁVNÍ VĚTY

Orgány veřejné moci nejsou povinny se ztotožnit s argumentací účastníka řízení. Právo na soudní a jinou právní ochranu totiž nelze zaměňovat s právem na úspěch v řízení: jde „pouze“ o to, aby toto řízení bylo vedeno korektně a respektovalo všechna práva jeho účastníků. To ovšem také znamená, že se státní orgány musí řádně vypořádat s relevantní argumentací, uplatněnou účastníkem řízení, a nevyhoví–li jí, jsou povinny své rozhodnutí náležitým způsobem odůvodnit. Pokud se tak nestalo, poruší právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. V důsledku napadených rozhodnutí, která se týkají zajištění věcí ve vlastnictví stěžovatelky, pak byl porušen rovněž čl. 11 odst. 1 Listiny.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 927/23, ze dne 22. 5. 2023)

 

 

ÚS: Podmínky pro přiznání náhrady újmy podle zákona č. 82/1998 Sb.

 

Analytická právní věta

Nelze formalisticky vyžadovat a trvat na zrušení rozhodnutí státního orgánu, která byla příslušnými orgány shledána nezákonnými za situace, kdy tohoto zrušení sám dotčený subjekt právně ani fakticky nemůže dosáhnout. Pokud obecný soud interpretuje zákon o odpovědnosti státu za škodu způsobem, jenž přiznání náhrady škody fakticky vylučuje, jedná v rozporu s právem účastníka řízení zakotveným v čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

PRÁVNÍ VĚTY

Jedním ze stěžejních principů právního státu, k němuž Českou republiku zavazuje čl. 1 odst. 1 Ústavy, je budování důvěry občanů v právo a instituce státu, resp. veřejné moci. Taková důvěra je však možná pouze tehdy, odpovídají-li stát či subjekty, na něž stát přenesl výkon některých svých pravomocí, za škodu vzniklou jednotlivci jejich činností v případě, že tyto činnosti se posléze ukáží jako nezákonné či jinak vadné.

Přehlíží-li obecný soud skutečnosti nasvědčující splnění podmínek odpovědnosti státu za škodu v materiálním slova smyslu a současně interpretuje zákon o odpovědnosti státu za škodu způsobem, jenž přiznání náhrady škody fakticky vylučuje, poruší právo účastníka řízení, zakotvené v čl. 36 odst. 3 Listiny. Z toho vyplývá, že nelze formalisticky vyžadovat a trvat na zrušení rozhodnutí státního orgánu, která byla příslušnými orgány shledána nezákonnými za situace, kdy tohoto zrušení sám dotčený subjekt právně ani fakticky nemůže dosáhnout.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 847/23, ze dne 22. 5. 2023)