K zásadě subsidiarity řízení, k zákazu retroaktivity, námitce extrémního rozporu v rozhodnutí obecného soudu, a k prolomení zásady kontradiktornosti trestního řízení.
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Stěžovatelka byla rozsudkem Krajského soudu v Brně uznána vinnou ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu ve stadiu pokusu. Toho se dle krajského soudu dopustila, stručně řečeno, tak, že při vědomí neoprávněnosti získání licence pro výrobu elektrické energie z fotovoltaických zdrojů využívala od roku 2012 do roku 2015 omylu pracovníků Energetického regulačního úřadu a úmyslně účtovala vyplacení podpory, jako by její elektrárna byla uvedena do provozu v roce 2009. Za uvedené jednání byla stěžovatelka odsouzena k trestu propadnutí věci, a to zajištěných finančních prostředků ve výši 3 437 055,43 Kč, a k peněžitému trestu ve výši 800 000 Kč. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka odvolání, které Vrchní soud v Olomouci zamítl. Stěžovatelka následně neuspěla ani u Nejvyššího soudu.
Stěžovatelka zejména namítá, že hodnocení obecných soudů obsahuje tzv. extrémní rozpor mezi obsahem důkazů a závěry soudů. Dalšího porušení stěžovatelčiných procesních práv se měl dopustit Nejvyšší soud, když nezaslal stěžovatelce vyjádření státního zástupce k replice. Takový postup je rovněž v rozporu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva.
Právní věty:
I. Zásada subsidiarity řízení o ústavní stížnosti podle § 75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, má mimo formálního rovněž materiální rozměr, spočívající v tom, že Ústavní soud zpravidla nemůže vyhovět námitkám, s nimiž neměly obecné soudy možnost se vypořádat. Avšak posouzení toho, zda jsou splněny ústavní požadavky čl. 39 a čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, stanovující podmínky trestnosti činu, doby jeho spáchání a uložení určitého trestu určitému pachateli podle trestního zákoníku je v trestním řízení povinností obecného soudu bez ohledu na to, zda taková námitka byla obviněnou osobou v průběhu trestního řízení vznesena, či nikoliv. Odsuzující rozsudek obecného soudu, nerespektující tuto ústavní kautelu, by byl neslučitelný s principy právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky.
II. Zákaz retroaktivity podle čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a čl. 7 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je podstatnou náležitostí demokratického právního státu podle čl. 9 odst. 2 Ústavy České republiky, stanovující meze výkonu trestní spravedlnosti. S tím však není v rozporu postup, který zdánlivě retrospektivně postihuje část pokračujícího trestního jednání po nabytí účinnosti zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob, ve znění pozdějších předpisů. Neuvedl–li nově trestně odpovědný subjekt své jednání do souladu s předpisy trestního práva, ač měl takovou možnost, je trestně postižitelný za svou účast na jednání, následujícím po vzniku jeho trestní odpovědnosti, vyplývá-li trestnost takového jednání ze zákona v souladu s čl. 39 Listiny základních práv a svobod. To však platí pouze za předpokladu, kdy k naplnění všech znaků příslušné skutkové podstaty došlo po datu účinnosti zákona o trestní odpovědnosti právnických osob.
III. Námitka extrémního rozporu v rozhodnutí obecného soudu je fakticky námitkou kvalifikované vady spadající pod obecné vady nelogického nebo svévolného hodnocení důkazů. Je-li pochybení spočívající v tzv. extrémním rozporu zároveň porušením příkazu logického hodnocení důkazů, pak nejde de facto o novou námitku, byla-li nelogičnost, libovůle či svévolnost namítána již v předchozích fázích trestního řízení.
IV. Prolomení zásady kontradiktornosti trestního řízení, spočívající v nezaslání vyjádření státního zástupce dovolateli, lze připustit pouze tehdy, rozhodoval–li by Nejvyšší soud ve prospěch obviněné osoby. Porušení ústavních práv obviněné osoby s nutností kasačního zásahu Ústavního soudu je však z hlediska hodnocení ústavní konformity napadeného rozhodnutí významné jen za předpokladu, že vyjádření státního zástupce přináší pro postup nebo výsledek trestního řízení nějaké nové relevantní argumenty nebo důkazní návrhy vedoucí ke zvrácení výsledku řízení.
Text 10 stránkového zamítavého nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 08.04. 2020 spisové značky IV. ÚS 3418/18 vyhlášený dne 20.04. 2021 v 7:30 hodin je k dispozici z níže uvedeného linku: