ÚS: Místní poplatek za obecní systém odpadového hospodářství

 

Limity činnosti územní samosprávy podle čl. 104 odst. 1, 3 Ústavy České republiky ve spojení s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod představují mimo jiné kogentní ustanovení zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, upravující jednotlivé základní parametry místních poplatků.

Z kogentních ustanovení zákona o místních poplatcích vyplývá, že poplatek za obecní systém odpadového hospodářství podle § 10f téhož zákona zásadně spočívá na rovném rozložení nákladů mezi jednotlivé skupiny poplatníků vymezené v § 10e téhož zákona a výše tohoto poplatku je neutrální směrem k rozsahu vyprodukovaného odpadu, protože týž zákon za srovnatelným účelem v podrobnostech upravuje v § 10i až § 10n poplatek za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci. Tyto základní parametry poplatků za obecní systém odpadového hospodářství a za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci proto nelze podle § 10d odst. 2 zákona o místních poplatcích vzájemně kombinovat, neboť obec může zavést pro poplatkové období pouze jeden z poplatků. Obec proto nemůže obecně závaznou vyhláškou upravit úlevu na poplatku za obecní systém odpadového hospodářství, která tyto základní parametry narušuje s cílem, aby výše poplatku za obecní systém odpadového hospodářství zohlednila rozsah vyprodukovaného odpadu, či aby základní parametry tohoto poplatku měly v důsledku takové úlevy srovnatelný účinek s poplatkem za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci. Změnu základních parametrů uvedených poplatků za komunální odpad lze akceptovat jako ústavně chráněný projev práva obce na samosprávu, jen je-li taková modifikace odůvodněna legitimními věcnými důvody vztahujícími se k místním specifikům dané obce a je-li provedená přiměřeným způsobem.

Upraví-li obec obecně závaznou vyhláškou úlevu na místním poplatku za obecní systém odpadového hospodářství pro osoby s trvalým pobytem na jeho území, kterou narušuje základní parametry tohoto poplatku stanovené týmž kogentním ustanovením zákona o místních poplatcích, dochází k porušení těchto kogentních ustanovení. Modifikuje-li obec výši poplatku podle kritéria trvalého pobytu, aniž tak činí z legitimního věcného důvodu a přiměřeně, nelze porušení kogentních ustanovení akceptovat jako ústavně chráněný projev práva na samosprávu, a obec se ocitá mimo meze působnosti svěřené jejímu zastupitelstvu podle čl. 104 odst. 1, 3 Ústavy České republiky ve spojení s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky Pl.ÚS 25/22, ze dne 11. 4. 2023)

 

 

ÚS: Spravedlivá náhrada za vyvlastněné pozemky

 

1. Článek 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod nezaručuje právo na plnou náhradu vyvlastněného majetku za všech okolností; musí však vždy existovat postup zajišťující celkové posouzení důsledků vyvlastnění, včetně přiznání výše náhrady v přiměřeném poměru k hodnotě vyvlastňovaného majetku pro naplnění požadavku nastolení spravedlivé rovnováhy v souladu s právem jednotlivce na pokojné užívání majetku ve smyslu věty první dotčeného ustanovení Úmluvy. Rigidní systém určování náhrad, který nebere v úvahu jiné faktory než úředně stanovené ceny, vytváří riziko narušení vyžadované spravedlivé rovnováhy.

2. Z mezinárodních závazků, závazně interpretovaných Evropským soudem pro lidská práva, i judikatury Ústavního soudu plyne, že není v souladu s nimi aplikace dříve platných – rigidních – právních předpisů, bez zohlednění toho, zda je jimi stanovená (tzv. úřední) cena v rozumném poměru k ekonomické realitě daného okamžiku.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky Pl.ÚS 20/22, ze dne 4. 4. 2023)

 

 

ÚS: Rozhodování o preadopční péči

 

Podle nálezu ze dne 14. 6. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 7/15 (N 110/81 SbNU 729) neexistuje základní právo na osvojení dítěte, a to ani na úrovni mezinárodních závazků České republiky. V nosných důvodech nálezu však konstatuje porušení lidské důstojnosti ve spojení s čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a současně i porušení čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv s svobod a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte s tím, že v sázce je též právo na neoprávněné zasahování do soukromého života a na jeho respektování.

Nejlepší zájem dítěte není, a to zejména v případech vyžadujících ingerenci soudu, „jednosměrnou cestou„. Je úzce propojen s nezřídka komplikovanými rodinnými vztahy a rozhodovací akcent na něj znamená pro soud vážení mezi faktuálními kritérii, založenými na typových okolnostech, jako jsou existence či zachování citového vztahu mezi dítětem a rodičem, stabilita nebo naopak žádoucí změna či střídání výchovného prostředí, způsoby a míra účasti rodičů na péči a výchově dítěte, ale také třeba režim dne zohledňující vzdálenost bydliště od školy a mimoškolní aktivity dítěte nebo flexibilita zaměstnání rodičů. V posuzované věci se stala jádrem zvažování účast nového partnera a současně manžela matky na výchově a výživě nezletilé, přičemž se její osobní status může či má, vzhledem k manželově vztahu k ní i míře jeho participace na péči o ní, změnit.

Ústavní soud preferuje za zjištěného stavu rodinných poměrů stabilitu výchovného prostředí, která jako silný faktor, po zjištění způsobilosti manžela matky nezletilé pro preadopční péči, otevírá možnost budoucího osvojení. Opačný, nedostatečně vysvětlený právní názor obou obecných soudů, odkazující navrhovatele preadopční péče „podmíněně„ do blíže neurčené budoucnosti, vzal navrhovateli reálnou šanci na brzké osvojení nezletilé dokonce za situace, kdy s ním nezletilá žije spolu se svou matkou a jeho synem po dobu sedmi let ve společné domácnosti, vykazující znaky rodiny.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 794/22, ze dne 3. 4. 2023)