Pl.ÚS 30/23 – snížení mimořádné valorizace důchodů / III.ÚS 3047/23 – zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu / IV.ÚS 729/23 – opomenutí uplatněného nároku na náhradu nákladů řízení.

ÚS: Snížení mimořádné valorizace důchodů

 

1. Mimořádnými okolnostmi, za kterých může být vyhlášen stav legislativní nouze (§ 99 odst. 1 jednacího řádu Poslanecké sněmovny), mohou být jen takové okolnosti, které se vymykají obvyklému běhu věcí, a z tohoto důvodu jsou i neočekávané, resp. obtížně předvídatelné. Ohrožení či hrozba musí být reálné a bezprostřední. Za hrozbu značné hospodářské škody lze považovat i zásadní zhoršení stavu veřejných financí, tj. takové, s nímž se stát není schopen vypořádat běžnými prostředky (např. využitím rezerv, rozpočtovými škrty či přesuny).


2. Význam parlamentní diskuze spočívá v možnosti konfrontace názorů napříč politickým spektrem, jež je zárukou svobodné soutěže politických sil podle čl. 5 Ústavy. Porušení jednacího řádu proto může mít ústavněprávní rozměr, není-li v jeho důsledku umožněno parlamentní menšině se k obsahu návrhu zákona kvalifikovaně vyjádřit. Parlamentní opozice může k dosažení vlastních politických cílů oddalovat či blokovat rozhodnutí přijímané většinou. Zneužívání tohoto práva však nemá vést k oslabení či znemožnění efektivního výkonu moci vládnoucí většinou. Smyslem zákonodárného procesu je totiž projednání a schválení (či zamítnutí) návrhu zákona, nikoliv oddalování jeho přijetí a obstrukce, vedoucí k paralýze legislativní činnosti. Ústavní soud proto neposkytuje politické menšině ochranu tam, kde svých práv podle jednacího řádu využívá k jinému účelu, než pro který do něj byla zakotvena.


3. Zatímco pravá retroaktivita je obecně nepřípustná, nepravá retroaktivita je nepřípustná pouze výjimečně, a to zasahujeli zásadně do legitimního očekávání občanů a důvěry v právo. Určení měsíce, od něhož se odvozuje následně stanovené mimořádné zvýšení důchodů, ještě nepředstavuje vznik právního nároku na jeho výplatu; ten totiž vzniká teprve splatností konkrétní dávky. Jestliže zákonodárce ještě před vznikem tohoto právního nároku zákonem snížil výši této jinak obecně předpokládané mimořádné valorizace, nejednal nepřípustně retroaktivně.


4. Je povinností vlády, aby – nastanou-li zákonem stanovené podmínky pro mimořádné zvýšení důchodů – konala a vydáním prováděcího předpisu valorizaci dovršila„. Obsahem prováděcího předpisu je stanovení konkrétních parametrů zvýšení důchodů předvídaných přímo zákonem. Kdyby vláda této své povinnosti ve stanovené lhůtě nedostála, nemohlo by to mít vliv na soudně vymahatelnou povinnost státu vyplatit důchod jeho příjemci v zákonem přepokládané výši.

5. Stabilita a vyrovnanost státního rozpočtu a veřejných financí není jen cílem politickým, nýbrž jedná se o právní povinnost (§ 2 odst. 1 zákona č. 23/2017 Sb., o rozpočtové odpovědnosti). Konsolidované veřejné finance jsou přitom v zájmu především sociálně slabších a zranitelných osob: právě ty jsou totiž do značné míry závislé na pomoci ze státního rozpočtu. Úkolem Ústavního soudu však není hledat konkrétní řešení, kterými by mělo dojít ke konsolidaci veřejných financí, resp. ke snížení salda důchodového účtu.


6. Neexistuje základní právo na trvalý růst důchodů v důsledku růstu cen (inflace). Podstatou základního práva podle čl. 30 odst. 1 Listiny je záruka důstojného života ve stáří, což mimo jiné znamená spravedlivý a přiměřený důchod, nikoliv jeho automatické zvyšování. To je výsledkem konkrétní politiky a předmětem úpravy zákonodárcem. Z pohledu Ústavního soudu je však podstatné, aby v důsledku uskutečňování této politiky nedošlo k podkročení esenciální podstaty tohoto základního práva.


(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky Pl.ÚS 30/23, ze dne 17. 1. 2024)

 

 

ÚS: Zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu

 

Posouzení splnění zákonných podmínek pro podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody je věcí soudcovské úvahy, nikoliv však libovolného rozhodování.


Stojí-li úvaha soudu v podstatě na pocitu„, že dosavadní doba výkonu uloženého trestu není dostačující pro nápravu stěžovatele, pak zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění za situace, kdy stěžovatel vyvinul značné úsilí, aby byl účel trestu naplněn, se spíše jeví jako výraz jisté generální prevence vůči pachatelům společensky vysoce nebezpečné trestné činnosti. Každý případ je třeba hodnotit individuálně a rozhodnutí o podmíněném propuštění je nutné odůvodnit vzhledem k osobě konkrétního odsouzeného, neopomíjeje též jeho možný vývoj a nápravu v průběhu výkonu trestu odnětí svobody i po jeho případném podmíněném propuštění na svobodu i další relevantní informace. Shledaný závěr soudu o nenaplnění podmínky polepšení stěžovatele je však co do argumentace obecný, nedostatečně odůvodněný a formalistický a zasahující tak do práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.


(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 3047/23, ze dne 9. 1. 2024)

 

 

ÚS: Opomenutí uplatněného nároku na náhradu nákladů řízení

 

Obecný soud poruší právo účastníka řízení na soudní ochranu, pokud z důvodu extrémního vykročení ze zákonných procesních pravidel a nedostatečného seznámení se s obsahem příslušného spisového materiálu přehlédne oprávněný a řádně uplatněný nárok na náhradu nákladů řízení.


(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 729/23, ze dne 9. 1. 2024)