Pl.ÚS-st. 59/23 – rozhodování o nákladech řízení s povahou iudicii duplicis / Pl.ÚS 31/23 – vymezení kapacity tržiště v tržním řádu / III.ÚS 3168/22 – zabrání věci ve vztahu k dědicům zemřelého obžalovaného.

ÚS: Rozhodování o nákladech řízení s povahou iudicii duplicis

 

V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, neníli žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody.


(podle stanoviska Ústavního soudu ČR spisové značky Pl.ÚS-st. 59/23, ze dne 13. 9. 2023)

 

 

ÚS: Vymezení kapacity tržiště v tržním řádu

 

Obec musí kapacitu tržnice a tržiště podle § 18 odst. 2 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, vymezit přímo v tržním řádu a nemůže se odkazovat na následnou (budoucí) úpravu nacházející se mimo něj. Není přípustné, aby zastupitelstvo obce (nebo rada obce, je-li zřízena) nařízením delegovalo pravomoc ke stanovení kapacity tržiště na sebe či jiný orgán, jelikož v takovém případě jde o postup vybočující ze zákonných mezí.


(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky Pl.ÚS 31/23, ze dne 6. 9. 2023)

 

 

ÚS: Zabrání věci ve vztahu k dědicům zemřelého obžalovaného

 

Analytická právní věta


Pokud osoba považovaná za pachatele trestného činu zemře před okamžikem rozhodování soudu o zabrání věci, věc jí již v době rozhodování nenáleží a nepřichází proto v úvahu její zabrání z důvodu, že pachatele nelze stíhat nebo odsoudit ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) či odst. 2 písm. b) trestního zákoníku.


PRÁVNÍ VĚTY


Otázku vlastnictví zabírané věci je třeba posuzovat vždy k okamžiku rozhodování soudu. Pokud tedy osoba považovaná za pachatele před takovým okamžikem zemře, věc jí již v době rozhodování nenáleží a nepřichází proto v úvahu její zabrání z důvodu, že pachatele nelze stíhat nebo odsoudit ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) či odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. Uvažují-li obecné soudy v takové situaci o zabrání věci podle ustanovení § 101 odst. 2 písm. e) trestního zákoníku z důvodu, že věc, která má být výnosem z trestné činnosti, přešla na jinou osobu z titulu dědictví, musí s dědici zemřelého jednat jako se zúčastněnými osobami a umožnit jim uplatnění práv z toho vyplývajících.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 3168/22, ze dne 6. 9. 2023)