Ministerstvo vnitra nemůže vracet žádosti o pobytové oprávnění občanů Ukrajiny požívajících dočasné ochrany na území Evropské unie z důvodu, že jim tato ochrana již byla v minulosti poskytnuta v jiném členském státě.
Nejvyšší správní soud rozhodl ve dvou případech občanů Ukrajiny, kteří v České republice požádali o vydání pobytového oprávnění za účelem dočasné ochrany. Oběma žadatelům však již byla v minulosti dočasná ochrana poskytnuta v jiném členském státě Evropské unie. V jedné věci se jednalo o seniorku, která získala pobytové oprávnění v Belgii, ale přála si přemístit se do České republiky za svojí rodinou. Druhá věc se týká hluchoněmého občana Ukrajiny, který na začátku války přicestoval z Ukrajiny do Polska a tam dle svých slov podepsal po přechodu hranice papíry, které mu byly předloženy. Nevěděl však, že tím žádá o poskytnutí dočasné ochrany v Polsku.
Ministerstvo vnitra obě žádosti vrátilo bez věcného vyřízení, tj. vůbec se jimi nezabývalo. Postupovalo na základě české právní úpravy, podle níž je žádost o udělení dočasné ochrany nepřijatelná, jestliže je podána cizincem, kterému již byla dočasná ochrana poskytnuta v jiném členském státě Evropské unie.
Nejvyšší správní soud se s otázkou souladu této české úpravy s právem EU obrátil na Soudní dvůr Evropské unie ve věci C–753/23, Krasiliva. Odpověď Soudního dvora, významná pro řadu dalších řízení vedených před správními soudy, nyní dovedla
Nejvyšší správní soud k závěru, že česká úprava odporuje právu Evropské unie. Členské státy přiznaly státním příslušníkům Ukrajiny rozsáhlá oprávnění k volbě místa, kde budou chtít po dobu trvání dočasné ochrany pobývat. Mohou si svobodně zvolit první hostitelský stát, v němž podají žádost o přiznání práv plynoucích z dočasné ochrany. Stejně tak se mohou v průběhu trvání dočasné ochrany přemístit do jiného členského státu a tam požádat o vydání pobytového oprávnění. Pokud si takto zvolí Českou republiku a současně se vzdají pobytového oprávnění v prvním členském státě, musí jim zde být vydáno oprávnění k pobytu. Žádosti o přemístění pobytu z jiného členského státu do České republiky proto nelze bez dalšího vracet bez jejich věcného posouzení.
Text 17 stránkového zamítavého rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 03.04. 2025 spisové značky 1 Azs 336/2024 je v příloze, a dále též odkazuji na další rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 03.04. 2025 spisové značky 1 Azs 174/2024.
1-Azs-336-2024-42.pdf