Zastavení exekuce na základě tzv. fikce souhlasu oprávněného
Usnesení soudního exekutora o zastavení exekuce vydané na základě tzv. fikce souhlasu oprávněného podle ustanovení § 55 odst. 3 e. ř. [„Podá-li účastník návrh na zastavení exekuce, exekutor do 15 dnů od doručení návrhu vyzve další účastníky exekuce, aby se vyjádřili, zda s návrhem souhlasí, a aby se v případě, kdy nesouhlasí s tvrzeními obsaženými v návrhu na zastavení, vyjádřili k návrhu a předložili listiny k prokázání svých tvrzení. Jestliže všichni účastníci se zastavením exekuce souhlasí, exekutor vyhoví návrhu na zastavení exekuce do 30 dnů od marného uplynutí lhůty k vyjádření nebo od doručení souhlasného vyjádření, nastalo-li dříve. Nevyhoví-li exekutor návrhu na zastavení exekuce, postoupí jej společně s exekučním spisem v uvedené lhůtě k rozhodnutí exekučnímu soudu.“] nezakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté.
(podle usnesení Nejvyššího soudu spisové značky 20 Cdo 1604/2024, ze dne 3. 7. 2024)
Naléhavý právní zájem na určení existence zástavního práva
Princip materiální publicity chrání i zástavního věřitele, jenž je (jako oprávněný ze zástavního práva) v souladu s ustanovením § 17 odst. 1 katastrální vyhlášky zapsán ve veřejném rejstříku; pakliže je právo zástavního věřitele kvalifikovaně ohroženo návrhem na výmaz zástavního práva z veřejného rejstříku (typicky s tím, že je katastrálnímu úřadu spolu s návrhem předložena i listina, která výmaz umožňuje), není pochyb o tom, že zástavní věřitel v takové situaci má naléhavý právní zájem na určení existence zástavního práva.
V této věci bylo zjištěno, že od 8. 11. 2018 je u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu vedeno řízení o návrhu žalovaného 2) na výmaz zástavního práva svědčícího žalobci s tím, že řízení bylo přerušeno. Závěr odvolacího soudu, že žalovaný 2) kvalifikovaně zpochybnil žalobcovo zástavní právo, je potud správný. Judikatura Nejvyššího soudu s takovým závěrem jednoznačně spojuje i průkaz existence naléhavého právního zájmu na určení práva; z uvedeného důvodu tak nelze takovou žalobu zamítnout, jestliže se soud nezabýval věcným posouzením nároku.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 21 Cdo 119/2024, ze dne 30. 7. 2024)