Odmítnutí dalšího výkonu práce za trvání dočasné pracovní neschopnosti

 

Situací, kdy zaměstnanec v době, kdy byl uznán dočasně práce neschopným, osobně vykonává pro zaměstnavatele podle jeho pokynů (s jeho vědomím) ve stanovené pracovní době a ve sjednaném místě práce podle pracovní smlouvy nebo vykonává v době trvání této překážky v práci pro zaměstnavatele práci podle druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě z vlastní iniciativy, ačkoliv tak v době této překážky v práci zaměstnanec není povinen činit, se již judikatura Nejvyššího soudu zabývala v tom smyslu, že činí-li tak zaměstnanec (byť dobrovolně), musí přitom dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru. V tomto smyslu, tedy tak, že rozhodne-li se zaměstnanec v době trvání své dočasné pracovní neschopnosti vykonávat práci, musí při výkonu práce (pro kterou se sám rozhodl) dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru, je nutné chápat i rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3212/2019. Otázkou však zůstává, zda takový zaměstnanec může, či nikoliv odmítnout další výkon práce, trvá-li stále jeho dočasná pracovní neschopnost.

Rozhodující je zde objektivní existence této důležité osobní překážky, přičemž dočasná pracovní neschopnost trvá do té doby, dokud není zákonným způsobem ukončena. Proto ani dobrovolný nástup zaměstnance do práce nemění nic na suspenzi pracovního závazku během dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance; zaměstnanec stále není povinen vykonávat práci a zaměstnavatel ji není povinen přidělovat. I po nástupu do práce za trvání této překážky se může zaměstnanec rozhodnout práci dále nevykonávat, aniž by odmítnutí dalšího výkonu práce bylo porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, které by mohlo založit důvod pro rozvázání pracovního poměru.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 21 Cdo 2518/2022, ze dne 31. 5. 2023)

 

 

Ochrana spoluvlastníka opomenutého při rozhodování o významné záležitosti

 

Z textu zákona se jasně podává, že spoluvlastník přehlasovaný při rozhodování o významné záležitosti týkající se společné věci (§ 1129 odst. 1 o. z.) může navrhnout, aby o záležitosti rozhodl soud; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí (§ 1129 odst. 2 o. z.). Není-li návrh podán do třiceti dnů od přijetí rozhodnutí, právo podat jej zaniká; nebyl-li spoluvlastník o nakládání uvědoměn (tzv. opomenutý spoluvlastník), běží lhůta ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, poté právo žádat soud o rozhodnutí zaniká (§ 1129 odst. 2 ve spojení s § 1128 odst. 3 o. z.). Jak přehlasovaný, tak i opomenutý spoluvlastník se může domáhat, aby o významné záležitosti týkající se společné věci rozhodl soud. K tomu mu běží prekluzivní lhůta v délce 30 dnů od okamžiku, kdy se o přijetí rozhodnutí dozví.

K věci lze dodat, že v době účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013 („obč. zák.“) judikatura dovozovala neplatnost rozhodnutí většinového spoluvlastníka při celkovém opomenutí menšinových spoluvlastníků výkladem § 139 odst. 2 obč. zák. Současný občanský zákoník se však zjevně od takového přístupu odchyluje, neboť v § 1128 odst. 2 o. z. stanoví jako právní následek nevyrozumění všech spoluvlastníků o potřebě rozhodnout v oblasti řádné správy neúčinnost rozhodnutí pro opomenutého spoluvlastníka a v § 1129 odst. 2 ve spojení s § 1128 odst. 3 o. z. v oblasti mimořádné správy oprávnění opomenutého spoluvlastníka obrátit se na soud s požadavkem na rozhodnutí o významné záležitosti.

Smysl a účel zákona je třeba shledávat jednak v ochraně práva každého ze spoluvlastníků k účasti na správě společné věci a jednak ve výchozím principu majorizace při rozhodování o společné věci. V daném případě (opomenutí spoluvlastníka při rozhodování většinového spoluvlastníka v rámci mimořádné správy podle § 1129 odst. 1 a 2 o. z.) smysl a účel zákona nevyžaduje, aby již přijaté rozhodnutí většiny spoluvlastníků (většinového spoluvlastníka) muselo být neplatné. Naopak zákonu bude učiněno za dost tím, že rozhodnutí sice zůstane platné, ale opominutý spoluvlastník má stejné právo obrátit se na soud jako spoluvlastník přehlasovaný.

Dovolací soud uzavírá, že spoluvlastník opomenutý při rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci může navrhnout do třiceti dnů ode dne, kdy se dozvěděl o přijetí rozhodnutí spoluvlastníků, aby o záležitosti rozhodl soud; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Nepodá-li návrh v uvedené lhůtě, toto právo zaniká.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 22 Cdo 835/2022, ze dne 25. 4. 2023)