Předkupní právo spoluvlastníka po nabytí účinnosti zákona č. 163/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a další související zákony

Zákonné předkupní právo spoluvlastníka podle § 1124 odst. (1) o. z. ve znění účinném v době od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020 [do 30.06. 2020 – „Převádí-li se spoluvlastnický podíl na nemovité věci, mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké. Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů. / od 01.07. 2020 – „Bylo-li spoluvlastnictví založeno pořízením pro případ smrti nebo jinou právní skutečností tak, že spoluvlastníci nemohli svá práva a povinnosti od počátku ovlivnit, a převádí-li některý ze spoluvlastníků svůj podíl, mají ostatní spoluvlastníci k podílu po dobu šesti měsíců ode dne vzniku spoluvlastnictví předkupní právo, ledaže spoluvlastník podíl převádí jinému spoluvlastníku nebo svému manželu, sourozenci nebo příbuznému v řadě přímé. Neujednají-li si spoluvlastníci, jak předkupní právo vykonají, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů.„] nezaniklo ani po 1. 7. 2020, jestliže před tímto dnem uzavřel prodávající jako osoba povinná z předkupního práva smlouvu s koupěchtivým, a to za porušení předkupního práva dalšího spoluvlastníka. Jinak řečeno, dospěla–li povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi ke koupi (spoluvlastník prodávající podíl uzavřel smlouvu s koupěchtivým) přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 163/2020 Sb., potom předkupní právo předkupníka trvá beze změny i po tomto dni, a předkupník je oprávněn domáhat se [za splnění podmínky uvedené v § 1107 odst. (1) o. z.] po nabyvateli věci (koupěchtivém), aby mu ji převedl.

Stalo–li se věcné předkupní právo spoluvlastníka dospělým a bylo porušeno před 1. 7. 2020, trvá povinnost nabyvatele podílu (koupěchtivého) převést jej za příslušnou úplatu předkupníkovi i po tomto dni; převede-li po tomto dni podíl na třetí osobu, aniž by jej nabídl předkupníkovi, přechází povinnost převést předkupníkovi věc za podmínek uvedených v § 1107 odst. 1 o. z. na nabyvatele.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 22 Cdo 2431/2022, ze dne 17. 4. 2024)

Uzavření provozoven kvůli zabránění nebo omezení šíření COVID-19

Časově omezené uzavření provozoven podnikatelů poskytujících obchod a služby jako prostředek k zabránění nebo omezení dalšího šíření nemoci COVID–19 představovalo případ vyšší moci, nikoli vadu předmětu nájmu. V souvislosti se zákazem maloobchodního prodeje podnikatelům nárok na slevu z nájemného přímo ze zákona nevznikl, nájemci měli i přes dočasné uzavření provozoven povinnost nadále povinnost platit nájemné, opatření, která stát přijímal, směřovala ke zmírnění následků dopadů epidemie SARS CoV-2 na nájemce.

Je zde tedy správný závěr soudů, že časově omezené uzavření provozoven podnikatelů poskytujících obchod a služby jako prostředek k zabránění nebo omezení dalšího šíření nemoci COVID-19 nebylo vadou předmětu nájmu a pronajímatelka proto povinnost zajistit nájemci nerušené užívání věci, upravenou v § 2205 o. z., neporušila; nájemci tudíž (jen proto) právo na slevu z nájmu vůbec nevzniklo.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 26 Cdo 2021/2023, ze dne 10. 4. 2024)