Závažné důvody pro zúžení SJM; nakládání s finančními prostředky

 

I. K existenci závažných důvodů pro zúžení SJM se vyslovila i nejnovější komentářová literatura; ta spatřuje závažné důvody ve vzniku takové situace, která v konkrétních faktických okolnostech způsobuje, že další trvání společného majetku může znamenat narušení či vážné ohrožení majetkových zájmů jednoho z manželů, jakož i zájmů rodiny.

Tento závěr považuje dovolací soud za přiléhavý a pro úplnost dodává: Při zvážení, zda jde o „závažný důvod“ ve smyslu § 724 odst. 1 o. z., jde o posouzení, zda žalujícím manželem tvrzené důvody jsou objektivně způsobilé přivodit dostatečně závažnou újmu na právech manželů, případně na majetku náležejícím do společného jmění; mělo–li by jít o důvody (tvrzená rizika hrozící majetkovým hodnotám v SJM) objektivně nezpůsobilé přivodit závažnou újmu, nýbrž jen újmu zanedbatelnou, pak není důvod pro autoritativní rozhodnutí soudu a s ním spojený zásah do práv druhého manžela; řešení je tak v souladu se zásadami soukromého práva ponecháno na uvážení manželů. Výklad § 724 odst. 1 o. z. totiž musí především respektovat účel právní normy, jímž je ochrana společného jmění manželů před důsledky jednání některého z manželů. Bez významu není ani skutečnost, že ustanovení § 724 odst. 1 o. z. je (oproti předchozí úpravě v obč. zák. nově) formulováno tak, že soud při naplnění zákonných podmínek žalobě vyhoví („soud společné jmění zúží“), není mu dán prostor pro uvážení; ten má pouze v posouzení míry závažnosti tvrzeného důvodu pro zúžení SJM.

V kontextu uvedeného nemá dovolací soud pochyb o tom, že situace, kdy jeden z manželů znemožní druhému nakládat se společnými finančními prostředky, spolurozhodovat o jejich nakládání a mít o jejich výši a využití přehled, je právě tou skutečností, která společně s neshodami na podstatných záležitostech hospodaření se společnými věcmi, nezájmem o obnovu manželského soužití a odděleným hospodařením již postačí k závěru o existenci závažného důvodu k zúžení SJM ve smyslu § 724 odst. 1 o. z. Je zde totiž taková neshoda ohledně hospodaření s majetkem náležejícím do SJM, která je způsobilá přivodit vznik závažné či těžko nahraditelné újmy na právech manželky. Je-li zde manželka zcela odkázána na vůli manžela při správě celoživotních společných úspor náležejících do SJM, přičemž manžel dal najevo, že manželce spolurozhodování, případně nakládání s těmito prostředky do vypořádání SJM neumožní, již tím je bezpochyby založeno riziko závažné újmy na právech manželky a není již dále podstatné, že nebyla prokázána tvrzení ohledně nepřiměřeného utrácení společných prostředků manželem, ani jejich využívání na renovaci nemovitosti ve výlučném vlastnictví manžela.

II. Pohledávka z účtu, jehož majitelem je jeden z manželů, není součástí společného jmění; společným jměním mohou být jen peněžní prostředky z účtu již vybrané, resp. majetková hodnota odpovídající částce uložené na účtu. Navzdory samotné povaze pohledávky vůči peněžnímu ústavu soudní praxe běžně při vypořádání SJM společné prostředky uložené na účtu jen jednoho z manželů vypořádává. Formulace petitu žaloby, v němž žalobkyně požaduje zúžení SJM účastníků řízení o finanční prostředky v určité výši, je tedy správná a odpovídá skutkovému vymezení žaloby.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spisové značky 22 Cdo 3575/2020, ze dne 28. 1. 2021)

 

 

K pojmu „smlouva o přepravě osoby„ uvedenému v § 1840 písm. h) o. z.

 

Za použití eurokonformního výkladu ustanovení § 1840 písm. h) o. z. je nutné dospět k závěru, že smlouvou o přepravě osoby se zde rozumí i smlouvy s přepravou osoby související.

Aplikováno na projednávanou věc je zřejmé, že smlouva uzavřená mezi účastníky řízení (o koupi letenky) spadá pod výjimku uvedenou v § 1840 písm. h) o. z., důsledkem čehož je vyloučení aplikace § 1820 až § 1839 o. z. Lze dodat, že výhrada § 1840 písm. h) o. z. se uplatní bez ohledu na právní kvalifikaci smlouvy jako smlouvy zprostředkovatelské či innominátního kontraktu, protože jde o smlouvu spotřebitelskou uzavřenou distančním způsobem.

Předestřený výklad není právem nedovoleným rozšířením jazykově jednoznačného znění pojmu „smlouva o přepravě osoby“ uvedeného v § 1840 písm. h) o. z. V případě sporného znění právního předpisu se uplatní domněnka in favorem conventionis, ze které plyne, že se náš zákonodárce nehodlal odchýlit od účelu sledovaného unijním právem, takže v pochybnostech je nutno sledovat výklad podaný orgány Evropské unie. Z pohledu prosazování unijního práva přitom není rozhodující doslovné znění vnitrostátního předpisu, nýbrž jeho eurokonformní výklad; jinak řečeno, lze-li určité vnitrostátní ustanovení vyložit eurokonformně, není třeba jej z právního řádu odstraňovat.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spisové značky 33 Cdo 1217/2020, ze dne 27. 1. 2021)