23 Cdo 1076/2022 – uzavření smlouvy jiným než výslovným právním jednáním / 25 Cdo 3100/2021 – informovaný souhlas pacienta s lékařským zákrokem.

Uzavření smlouvy jiným než výslovným právním jednáním

 

I. V souvislosti s dřívější úpravou konkludentního přijetí nabídky v rámci obchodněprávních vztahů obsaženou v § 275 odst. 4 obch. zák. Nejvyšší soud ustáleně dovozoval, že podstatou smlouvy je souhlasný projev vůle smluvních stran (konsensus), nesoucí se primárně k uzavření smlouvy a sekundárně ke stanovení jejího obsahu. K tomu, aby mohla smlouva vzniknout, je tedy třeba, aby se setkaly shodné projevy vůle kontrahujících stran (oferta a akceptace), což platí i pro smlouvy, které byly uzavřeny konkludentním způsobem. Akceptací přitom není každé konkludentní jednání, nýbrž jen takové, z něhož bezpochyby vyplývá vůle návrh (ofertu) přijmout. Způsob uzavření smlouvy popsaný v § 275 odst. 4 obch. zák. předpokládá, že úkony kontrahentů vyjadřující jejich vůli uzavřít smlouvu budou dostatečně určité a srozumitelné, aby z nich bylo seznatelné, jaký návrh na uzavření smlouvy se nabízí a zda je zde vůle tento návrh akceptovat. Podstatná pro posouzení vzniku smlouvy tímto způsobem je rovněž časová návaznost konkludentního úkonu vůči návrhu na uzavření smlouvy z hlediska včasnosti akceptace. Východiskem pro závěr, zda smlouva byla uzavřena, musí být zjištění, čeho chtěli účastníci v daném případě dosáhnout.

Konsolidovaná verze důvodové zprávy k ustanovení § 1744 o. z. uvádí, že upravuje „případy tzv. faktické akceptace, při níž se nevyžaduje slovní souhlas s ofertou a k uzavření smlouvy dochází konkludentním přijetím nabídky tak, že se akceptant podle oferty fakticky zachová. Navržené pravidlo vychází ze stávající úpravy (§ 43c odst. 1 občanského zákoníku a § 275 odst. 4 platného obchodního zákoníku)“. Shora uvedené judikatorní závěry k ustanovení § 275 odst. 4 obchodního zákoníku se tak prosadí rovněž v poměrech současné úpravy obsažené v § 1744 o. z., která z této dřívější úpravy vychází.

II. Současná právní úprava kontraktačního procesu nevylučuje, aby jak návrh na uzavření smlouvy, tak jeho následné přijetí, byly učiněny jinak než slovy (nevýslovně čili konkludentně), pakliže obě tato jednání budou shodného obsahu a bude z nich bezpochyby seznatelná vůle stran smlouvu určitého obsahu uzavřít (srov. § 1731 a násl. o. z ve spojení s § 546 o. z.).

V projednávané věci ze skutkových zjištění takovou vůli stran dovodit lze. Žalobkyně s žalovanou uzavřely písemnou rezervační smlouvu, následně závazek z této smlouvy v důsledku rozvazovací podmínky zanikl. Ze skutkových zjištění soudů nevyplývá, že by žalovaná po zániku závazku založeného písemnou rezervační smlouvou v důsledku nastoupení rozvazovací podmínky učinila vůči žalobkyni takové jednání, jež by mohlo být kvalifikováno jako nabídka na opětovné uzavření rezervační smlouvy. Byla to však sama žalobkyně, která bezprostředně po zániku závazku ze smlouvy v důsledku splnění rozvazovací podmínky podle obsahu smlouvy jednala a u žalované složila rezervační poplatek a vyjádřila tak vůli být smlouvou stejného obsahu dále vázána. Toto jednání lze proto posoudit jako nabídku na opětovné uzavření rezervační smlouvy. Žalovaná následně nabídku akceptovala tím způsobem, že rezervační poplatek přijala a s žalobkyní pokračovala v jednání již o samotné kupní smlouvě. O skutečnosti, že mezi stranami došlo k opětovnému uzavření rezervační smlouvy, svědčí i následné jednání stran, které mezi sebou uzavřely dodatek ohledně prodloužení rezervační lhůty, z čehož je zřejmé, že mezi stranami panovala shoda na tom, že v dané době mezi nimi trval závazek založený touto smlouvou. 

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 23 Cdo 1076/2022, ze dne 31. 1. 2023)

 

 

Informovaný souhlas pacienta s lékařským zákrokem

 

Poskytovatel zdravotní péče je před provedením zákroku povinen pacientovi poskytnout údaje o jeho aktuálním zdravotním stavu, o povaze a účelu navrženého léčebného postupu, o předpokládaném výsledku, o rizicích, s nimiž je zákrok spojen, a o jiných možnostech řešení zdravotních obtíží pacienta. Musí tak učinit natolik srozumitelně, aby pacient vzhledem ke svému postavení a zdravotnímu stavu pochopil podstatu informací a byl schopen se podloženě vyslovit, zda zákrok podstoupí. 

Základní formou je ústní vysvětlení, neboť jen v některých případech je předepsána písemná forma. Ústní podání lékaře zároveň nejlépe umožňuje zprostředkovat potřebné informace způsobem, který zákon označuje za srozumitelný a pochopitelný, aby bylo možno rozumně předpokládat (i s přihlédnutím k pozici pacienta čelícímu zdravotním obtížím), že si pacient dokázal uvědomit obsah všech složek poučení. To platí i v případě obligatorní písemné formy nebo přistoupí-li poskytovatel zdravotní péče na žádost pacienta či z vlastní iniciativy k písemnému zachycení poučení a vyjádření souhlasu; základní údaje je zpravidla třeba i tehdy poskytnout ústně a nemůže je nahradit jen písemné sdělení. Bylo-li poučení dáno tímto kombinovaným způsobem, pak ve sporu o náhradu újmy odvozované od provedení zákroku bez informovaného souhlasu musí soud pečlivě posoudit veškeré konkrétní okolnosti, za jakých byl pacient informován a v jaké situaci, případně v jakých časových souvislostech vyslovil souhlas se zákrokem. Budou se lišit běžné rutinní či opakované výkony (měření tlaku, odběr krve, apod., pacient je již dříve patřičně poučen) od závažnějších zákroků, při nichž má zase význam rozlišení, zda jde o postupy předem plánované či zda jsou reakcí na úraz či náhlou indispozici pacienta. Má-li pacient kromě jiného též právo vzdát se podání informací o svém zdravotním stavu [§ 31 odst. 2 písm. f) bod 1 zdravotního zákona], má bezpochyby i právo v mezích možností určit, nakolik podrobně se bude předloženými údaji zabývat a jak s nimi naloží. V rámci práva na autonomii pacienta se tak zároveň musí projevit i jeho jistá odpovědnost za způsob, jakým ji využije. 

Nelze tedy paušalizovat a trvat ohledně poučení pacienta bezvýjimečně na určitém obsahu či formě (není-li výslovně předepsána), nýbrž závěr, zda informace byla podána v souladu se zákonným požadavkem, je nezbytné učinit vždy individuálně a na základě zhodnocení všech okolností provázejících daný lékařský výkon i poměrů, které mu předcházely.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 25 Cdo 3100/2021, ze dne 20. 1. 2023)