Návrh na snížení smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z.

Za návrh na snížení smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z. [„Nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.„] lze považovat i takový procesní úkon (námitku) dlužníka (žalovaného), ze kterého je patrné, že se dlužník domáhá (byť i jen částečného) zamítnutí žaloby z důvodu, že má požadovanou smluvní pokutu za nepřiměřenou (popírá přiměřenost její výše). Není nezbytné, aby se dlužník výslovně dožadoval aplikace moderačního oprávnění soudem, tj. aby výslovně navrhoval snížení smluvní pokuty. Naproti tomu prosté popření existence (právního základu) nároku na smluvní pokutu samo o sobě nepostačuje k tomu, aby takový úkon dlužníka mohl být považován za návrh na snížení smluvní pokuty. Pokud z projevu vůle dlužníka (jeho smyslu) nelze současně dovodit výhrady dlužníka k přiměřenosti požadované smluvní pokuty, není soud oprávněn si za účastníka takový obsah úkonu domýšlet, tedy činit z něj závěry, které z jeho obsahu ve skutečnosti nevyplývají.

Pro úplnost lze dodat, že dlužníka, který navrhl soudu snížení smluvní pokuty, následně v řízení tíží břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně objasnění okolností, z nichž lze usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty. Je tedy jeho povinností tvrdit a prokazovat, v čem konkrétně spočívá nepřiměřenost požadované smluvní pokuty.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 23 Cdo 1398/2022, ze dne 3. 5. 2023)

Postup při převodu majetku uvedeného v příloze k ZoČD

Převod majetku uvedeného v příloze k ZoČD se primárně řídí ustanovením § 38a odst. 3 zákona č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a o změně zákona č. 266/1994 Sb., o drahách (dále jen „ZoČD“) a přiměřeně též zvláštním zákonem. Předmětné ustanovení přitom přímo neurčuje tento zákon, v poznámce pod čarou je však proveden odkaz na zákon o privatizaci, který se má aplikovat přiměřeně.

Poznámka pod čarou či vysvětlivky není závaznou součástí pravidla chování, nelze ji však při výkladu právního předpisu zcela pominout. Je proto třeba dospět k závěru, že při těchto převodech majetku se postupuje podle zákona o privatizaci, ovšem pouze přiměřeně, přičemž se neaplikují ustanovení, jež vyžadují k nakládání s majetkem souhlas vlády. To se týká i ustanovení § 10 odst. 1 věty první zákona o privatizaci.

Podle ustanovení § 19 odst. 5 ZoČD se rovněž přiměřeně aplikuje zákon o státním podniku, pokud ZoČD nestanoví jinak. Je tedy třeba rovněž posoudit, zda se má na převody majetku uvedeného v příloze ZoČD aplikovat i ustanovení § 17c zákona o státním podniku, podle něhož má-li podnik ve svém majetku nepotřebnou nemovitou věc, zveřejní tuto skutečnost na internetovém „Portálu veřejné správy“ za účelem informovanosti organizačních složek státu a jiných státních organizací o možnosti převzít takovou nemovitou věc do jejich příslušnosti hospodařit. Nejvyšší soud se přitom ztotožňuje se závěrem, že je–li určitý majetek explicitně prohlášen zákonem za trvale nepotřebný pro stát, nejsou důvody pro přiměřený postup podle § 17c ZoSP dány.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 23 Cdo 362/2022, ze dne 19. 4. 2023)