Odpovědnost za schůdnost komunikace osazené fontánou

Okolnost, že se ve veřejném prostoru určeném k průchodu nachází v zájmu zpříjemnění a oživení prostranství různé objekty (lavičky, květináče, stromy), jež ze své podstaty brání průchodu v místě svého výskytu, by nebylo vhodné pokládat za riziko průchodu, lze-li se těmto prvkům rozumně vyhnout a nepředstavují-li tyto prvky pro chodce v jejich bezprostřední blízkosti reálně nerozeznatelnou či záludnou překážku a chodce neohrožují ani svým působením na okolí.

Okrasná fontána umístěná v úrovni terénu odlišená od okolního chodníku jiným druhem dlažby a mírným vyvýšením tak není sama o sobě závadou ve schůdnosti ve smyslu § 27 odst. 3 silničního zákona [zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích: „Vlastník místní komunikace nebo chodníku je povinen nahradit škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.“].

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 25 Cdo 2136/2022, ze dne 15. 12. 2022)

K oprávnění pobočného spolku vystoupit z hlavního spolku

Právě proto, že pobočný spolek je založen buď přímo stanovami hlavního spolku, nebo způsobem těmito stanovami určeným (§ 219 o. z.) [„Stanovy mohou založit pobočný spolek jako organizační jednotku spolku nebo určit, jakým způsobem se pobočný spolek zakládá a který orgán rozhoduje o založení, zrušení nebo přeměně pobočného spolku.“], a jeho právní osobnost je odvozená od právní osobnosti hlavního spolku (§ 228 odst. 1 o. z.) [„Právní osobnost pobočného spolku se odvozuje od právní osobnosti hlavního spolku. Pobočný spolek může mít práva a povinnosti a nabývat je v rozsahu určeném stanovami hlavního spolku a zapsaném ve veřejném rejstříku.“], nemůže vystoupit z hlavního spolku (a stát se samostatným spolkem) svým jednostranným právním jednáním (např. rozhodnutím členské schůze pobočného spolku), ledaže stanovy hlavního spolku určují jinak. Řečené tedy nebrání tomu, aby stanovy hlavního spolku umožnily přeměnu pobočného spolku a určily podmínky a pravidla, za jakých se taková přeměna uskuteční a který orgán o ní rozhodne (§ 219 o. z.).

Na závěru o odvozené (a omezené) právní osobnosti pobočného spolku nemůže nic změnit ani skutečnost, že v poměrech projednávané věci nebyl pobočný spolek založen stanovami hlavního spolku (když měl dokonce vzniknout dříve než spolek hlavní). Podstatné je, že se stal pobočným spolkem na základě přechodných ustanovení občanského zákoníku (§ 3045 odst. 2 o. z.) [„Organizační jednotky sdružení způsobilé jednat svým jménem podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, se považují za pobočné spolky podle tohoto zákona. Statutární orgán hlavního spolku podá do tří let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona návrh na zápis pobočného spolku, jinak posledním dnem této lhůty právní osobnost pobočného spolku zaniká.“], a proto je na něj nutné vztáhnout úpravu § 228 a násl. o. z.

Pro posouzení dané věci je rozhodné znění stanov účinných ke dni přijetí napadeného usnesení o vystoupení. Stanovy hlavního spolku účinné v době přijetí napadeného usnesení sice možnost ukončení činnosti jednoty v hlavním spolku obecně připouštěly (po vypořádání všech závazků jednoty vůči spolku), neupravovaly však konkrétní podmínky a pravidla, za jakých se takové ukončení mohlo uskutečnit, a neurčily, který orgán o něm mohl rozhodnout. Rozhodla-li valná hromada pobočného spolku i přes tuto skutečnost, že pobočný spolek z hlavního spolku vystupuje a jako pobočný spolek vstupuje do jiného hlavního spolku, rozhodla v záležitosti, o které neměla působnost rozhodnout. Na napadené usnesení se proto hledí, jako by nebylo přijato (§ 245 o. z.) [„Na usnesení členské schůze nebo jiného orgánu, které se příčí dobrým mravům, nebo mění stanovy tak, že jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona, se hledí, jako by nebylo přijato. To platí i v případě, že bylo přijato usnesení v záležitosti, o které tento orgán nemá působnost rozhodnout.“]. V řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby přitom rozhodne soud i bez návrhu o tom, že o rozhodnutí orgánu právnické osoby nejde, hledí-li se na něj, jako by nebylo přijato.

(podle usnesení Nejvyššího soudu spisové značky 27 Cdo 3526/2022, ze dne 10. 1. 2023)