Osvědčení průběhu schůze vlastníků dluhopisů notářem

 

Vyžaduje-li § 23 odst. (7) zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech [„Nesouhlasí-li schůze vlastníků se změnami zásadní povahy uvedenými v § 21 odst. 1 písm. b) až d), může současně rozhodnout, že pokud bude emitent postupovat v rozporu s jejím usnesením, je povinen předčasně splatit vlastníkům dluhopisů, kteří o to požádají, jejich jmenovitou hodnotu včetně poměrného výnosu; byl-li výnos určen rozdílem mezi jmenovitou hodnotou dluhopisu a jeho emisním kurzem, je emitent povinen splatit vlastníkům dluhopisů na jejich žádost emisní kurz a poměrný výnos. Žádost o předčasné splacení musí být podána do 30 dnů od zpřístupnění usnesení schůze vlastníků nebo společné schůze vlastníků podle odstavce 8. Po uplynutí této lhůty právo na předčasné splacení zaniká. Emitent je povinen vyplatit tuto částku do 30 dnů od doručení žádosti způsobem a na místě, které pro splacení dluhopisu stanoví emisní podmínky.“], aby byl o schůzi vlastníků dluhopisů pořízen notářský zápis, rozumí se tím notářský zápis o osvědčení jiného skutkového děje podle § 79 notářského řádu, se zvláštními náležitostmi podle § 23 odst.(7) zákona o dluhopisech.

Literatura k výkladu § 77 notářského řádu [Osvědčení průběhu valných hromad] dovozuje, že „předmětem notářského zápisu je v tomto případě skutečně pouze osvědčení faktického průběhu zasedání orgánu včetně všech usnesení, a všeho dalšího, co je podstatné pro posouzení řádného postupu jednání. (…) Toto posouzení už ale notář neprovádí, zachytí jen rozhodné skutkové okolnosti tak, aby notářský zápis byl způsobilý posloužit k právnímu posouzení jinými osobami.“ Nejvyšší soud nemá pochybnosti o tom, že tyto závěry se obdobně uplatní taktéž pro notářský zápis podle § 79 notářského řádu [Osvědčení jiných skutkových dějů], jímž notář rovněž „pouze“ osvědčuje průběh skutkového děje.

 

Ø    Proto i při osvědčení průběhu schůze vlastníků dluhopisů notář neprohlašuje, že schůze proběhla v souladu s právními předpisy, že byla usnášeníschopná, že rozhodnutí přijala potřebná většina vlastníků dluhopisů apod. Rovněž nikterak nezasahuje do průběhu schůze, nepoučuje osoby účastnící se skutkového děje, který osvědčuje, a není odpovědný za to, že před ním probíhající skutkový děj je v souladu se zákonem.

Jinak řečeno, jde-li v případě notářského zápisu podle § 79 notářského řádu o osvědčení průběhu schůze vlastníků dluhopisů, k němuž notář nepřipojuje své prohlášení podle § 80a odst. 2 notářského řádu, neprovádí notář předběžnou kontrolu zákonnosti průběhu schůze vlastníků dluhopisů a jí přijatých rozhodnutí.

 

Ø    Je-li účelem notářského zápisu podle § 79 notářského řádu toliko zabezpečit vyšší míru právní jistoty o průběhu schůze, nelze dovozovat, že by nepořízení notářského zápisu o schůzi vlastníků dluhopisů mělo za následek neplatnost rozhodnutí, která schůze přijala.

Jakkoliv platí, že v případech, kdy zákon vyžaduje formu veřejné listiny, je tak činěno zpravidla za účelem ochrany veřejného pořádku, v poměrech projednávané věci Nejvyšší soud – s ohledem na toliko důkazní funkci notářského zápisu o průběhu schůze vlastníků dluhopisů, který neplní funkci předběžné kontroly zákonnosti průběhu schůze a rozhodnutí na ní přijatých – v absenci osvědčení notářským zápisem narušení veřejného pořádku nespatřuje. Nepřichází proto v úvahu ani analogická aplikace § 45 odst. (3) z. o. k. [„Není-li rozhodnutí orgánu obchodní korporace v případech vyžadovaných zákonem osvědčeno veřejnou listinou sepsanou nejpozději do 60 dnů ode dne jeho přijetí, nemá právní účinky.“], jenž je právě prostředkem ochrany veřejného pořádku; absence notářského zápisu o schůzi vlastníků dluhopisů tudíž nemá za následek ani to, že by rozhodnutí schůze pozbylo právních účinků.

Rozhodnutí schůze vlastníků dluhopisů je proto platné (a účinné) i při opomenutí povinnosti osvědčit průběh schůze notářským zápisem. Uvedený nedostatek se projeví toliko ve zhoršení důkazní pozice osoby, která pro sebe chce vyvozovat příznivé důsledky z rozhodnutí a průběhu schůze (typicky emitenta nebo vlastníka dluhopisů).

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 27 Cdo 3466/2023, ze dne 25. 6. 2024)

 

 

Odměna insolvenčního správce z přezkoumaných přihlášek pohledávek

 

Odměna insolvenčního správce se ve smyslu ustanovení § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění pozdějších předpisů [„Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs nebo reorganizace, náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1 000 Kč, nejvýše však 1 000 000 Kč celkem za přezkoumané přihlášky pohledávek. Za přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce zařadil do seznamu přihlášených pohledávek podle insolvenčního zákona. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45 000 Kč.“] ve spojení s § 38 odst. 1 insolvenčního zákona [„Insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. V případě oddlužení činí výše odměny z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek 25 % výše stanovené prováděcím právním předpisem pro odměnu z počtu přezkoumaných přihlášených pohledávek v konkursu. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.“] určuje z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek i tehdy, jde-li o více přihlášek téhož věřitele. Právo insolvenčního soudu postupovat u takto určené odměny podle § 38 odst. 3 věty druhé insolvenčního zákona [„Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval.“] tím není dotčeno.

(podle usnesení Vrchního soudu v Praze spisové značky 3 VSPH 706/2022, ze dne 23. 8. 2022)