Žádost poplatníka soudního poplatku podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (ZoSP)
I. Jakkoli se předpoklady pro přiznání osvobození od soudního poplatku podle § 138 o. s. ř. [„(1) Na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.“] liší od předpokladů, za nichž může soud vyhovět žádosti poplatníka podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích [„Pro nezaplacení poplatku soud řízení nezastaví, … c) je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě podle odstavců 1 a 2 sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit, …„], při zkoumání, zda poplatník doložil, že „bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit„, přihlíží soud ke všem skutečnostem, které vyšly v řízení najevo, včetně těch, jež vyšly najevo v souvislosti s předchozím rozhodováním o žádosti poplatníka o osvobození od placení soudního poplatku podle § 138 o. s. ř.
Jestliže poplatník pojí dosavadní nemožnost úhrady soudního poplatku s očekávanou úhradou jiné (než žalobou vymáhané) pohledávky svým dlužníkem, pak předpoklady pro vyhovění žádosti nebudou splněny ani tehdy, vyšlo–li v řízení najevo, že poplatník má k dispozici i jiný majetek (než onu pohledávku) využitelný k úhradě soudního poplatku v určené lhůtě. Při rozhodování o žádosti podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích lze též přičíst k tíži poplatníka (žadatele), že v řízení vyšlo najevo, že se spekulativně zbavil majetku nebo jiných výhod, aby se vyhnul včasné úhradě soudního poplatku.
Stejně jako případ, kdy v řízení vyjde najevo, že poplatník (žadatel) má k dispozici i jiné zdroje k úhradě soudního poplatku než je ten, s jehož zpožděnou aktivací pojí žádost podle § 9 odst. 4 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích, je nutno posuzovat i případ, kdy existence takových jiných zdrojů nemohla být řádně prověřena, jelikož poplatník (žadatel) v rámci řízení o své předchozí žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků neposkytl soudu požadovanou součinnost ke zjištění svých majetkových poměrů.
Jinak řečeno, žádosti poplatníka podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích založené na tvrzení, že „nemohl poplatek dosud zaplatit„, avšak očekává, že mu jeho dlužník brzy uhradí pohledávku, ze které soudní poplatek uhradí, soud nevyhoví, jestliže mu poplatník kromě údajů o oné pohledávce v předchozích fázích řízení (při rozhodování o žádosti poplatníka podle § 138 o. s. ř.) neposkytl požadovanou součinnost ke zjištění svých majetkových poměrů; poplatník (žadatel) v takovém případě „nedoložil„, že nemohl poplatek dosud zaplatit „bez své viny„.
II. Samotná konstrukce žádosti podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích založené na tvrzení o očekávané (brzké) úhradě pohledávky (ze které bude možné zaplatit soudní poplatek) poplatníkovým dlužníkem ani při současném doložení existence takové pohledávky poplatníkem není bez dalšího důvodem pro vyhovění žádosti podle označeného ustanovení.
Odložení splatnosti soudního poplatku se ve vazbě na požadavek, aby poplatník doložil, že „bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit„, předpokládá např. v situaci, kdy poplatníku brání ve vlastní včasné úhradě soudního poplatku dočasná překážka, kterou nezavinil (např. neočekávaná hospitalizace), nebo v situaci, kdy při jinak řádně osvědčené majetnosti vytváří jedinou dočasnou překážku pro úhradu soudního poplatku poplatníkem potřeba transformovat v přiměřeném čase určitý majetek (movitou či nemovitou věc) v potřebný finanční obnos. Je-li takovým (transformovatelným) majetkem poplatníkova pohledávka za jeho dlužníkem, lze přijmout závěr o dočasnosti překážky bránící jejímu využití coby zdroje k úhradě soudního poplatku např. tehdy, jsou-li peníze tzv. na cestě k poplatníku [od jeho dlužníka, který dobrovolně dluh uhradil nebo již byl přinucen dluh uhradit, anebo od osoby, které poplatník pohledávku „prodal“ (zpeněžil ji postoupením za úplatu)].
To, že pohledávka poplatníka za jeho dlužníkem je tzv. nesporná (např. proto, že je podložena exekučním titulem nebo proto, že dlužník i bez exekučního titulu uznává její pravost a výši), z ní nicméně bez dalšího nečiní (pro účely posouzení žádosti dle § 9 odst. 4 písm. c/ zákona o soudních poplatcích) zdroj způsobilý doložit, že k úhradě soudního poplatku dojde alespoň později. Kromě situace, kdy poplatníkova pohledávka je sice nesporná, ale jeho dlužník ji nemá z čeho uhradit (jde o pohledávku nedobytnou), může jít např. o situaci, kdy využití pohledávky coby zdroje úhrady soudního poplatku bude bránit snaha jiných poplatníkových věřitelů o její exekuční postih, nebo kdy poplatníkův dlužník bude aktivně bránit úhradě nesporné pohledávky poplatníku proto, že sám má vzájemnou pohledávku vůči poplatníku (a nejde o pohledávky započitatelné).
(podle usnesení Nejvyššího soudu spisové značky 29 Cdo 1688/2025, ze dne 28. 7. 2025)