K povinnosti věřitele přijmout plnění nabídnuté třetí osobou

 

I. Za stavu, kdy ustanovení § 1936 odst. 1 [„Věřitel musí přijmout plnění, které mu se souhlasem dlužníka nabídne třetí osoba. To neplatí, je-li plnění vázáno na osobní vlastnosti dlužníka.“] a § 1937 odst. 1 [„Souhlasu dlužníka není třeba, pokud třetí osoba plní věřiteli jeho dluh proto, že za dluh ručí nebo závazek jinak zajišťuje.“] o. z. jsou (jde-li o vznik povinnosti věřitele přijmout plnění nabídnuté třetí osobou) obsahově srovnatelná s ustanovením § 332 odst. 1 obch. zák. [„Jestliže plnění závazku není vázáno na osobní vlastnosti dlužníka, je věřitel povinen přijmout plnění jeho závazku nabídnuté třetí osobou, jestliže s tím dlužník souhlasí. Souhlas dlužníka není zapotřebí, jestliže třetí osoba za závazek ručí nebo jeho splnění jiným způsobem zajišťuje a dlužník svůj závazek porušil.“] , Nejvyšší soud (při respektování jazykového, logického, systematického a teleologického výkladu dotčených ustanovení) uzavírá, že i v poměrech o. z. platí, že plněním poskytnutým třetí osobou, která neručí za dluh a závazek jinak nezajišťuje, za podmínek určených § 1936 odst. 1 větou první o. z. věřiteli dlužníka zaniká závazek dlužníka; skutečnost, že věřitel vrátí takto poskytnuté plnění třetí osobě, nezpůsobuje obnovení závazku dlužníka.

Obecně vzato musí věřitel přijmout (na osobní vlastnosti dlužníka nevázané) plnění (§ 1936 odst. 1 o. z.) tehdy, nabídne-li mu to třetí osoba, která za dluh neručí nebo závazek jinak nezajišťuje, se souhlasem dlužníka. Jinak řečeno, musí zde být právní jednání třetí osoby [projevená vůle třetí osoby směřující k úhradě (konkrétního) dluhu dlužníka] adresované věřiteli, a právní jednání dlužníka (projevená vůle vyjadřující souhlas dlužníka s plněním třetí osobou). Tato právní jednání „se musí dostat do sféry dispozice věřitele“; nestačí jejich „pouhá“ existence. Nejsou-li výše uvedené předpoklady splněny, nemá věřitel povinnost přijmout plnění; jeho možnost plnění přijmout tím není dotčena.

II. Promítnuto do poměrů projednávané věci, pohledávka věřitele (banky) vůči společnosti S mohla zaniknout v rozsahu „plnění společností A“ (§ 1936 odst. 1 a § 1937 odst. 1 o. z.) jen tehdy, bylo-li by právní jednání žalovaného, který dal příkaz k převodu peněžních prostředků z účtu společnosti A na označený účet, „přičitatelné“ společnosti A potud, že jím byla projevena vůle společnosti A k plnění konkrétního závazku společnosti S vůči věřiteli, a současně společnost S s tímto plněním souhlasila.

Samotná skutečnost, že banka (jako věřitel a současně poskytovatel platebních služeb) realizovala příkaz k platbě z účtu společnosti A (a na označený účet určenou částku převedla ‒ „připsala“), ještě (bez dalšího) neznamená, že platbu (s účinky splnění závazku společnosti S) též přijala; současně ani neměla povinnost platbu přijmout, když z ničeho neplynulo, že by společnost S (jako dlužník) s takovým plněním souhlasila. Potud nelze zjevně usuzovat na splnění dluhu ani na základě ustanovení § 1957 odst. 1 [„Plní-li dlužník peněžitý dluh prostřednictvím poskytovatele platebních služeb, je dluh splněn připsáním peněžní částky na účet poskytovatele platebních služeb věřitele.“] o. z., když opačný výklad by fakticky eliminoval možnost věřitele nepřijmout takové plnění.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 29 Cdo 306/2022, ze dne 27. 4. 2023)

 

 

Pojem „funkční spojení“ podle § 10 odst. (4) věty druhé zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu (SPÚ)

 

I. Též funkčním spojením zemědělského pozemku se stavbou umístěnou na sousedícím pozemku ve smyslu ustanovení § 10 odst. 4 věty druhé zákona o SPÚ ve znění účinném do 31. 7. 2016 [„Na základě písemné žádosti převede Státní pozemkový úřad vlastníkovi, popřípadě spoluvlastníkovi stavby, která je nemovitostí, zemědělský pozemek, na němž je umístěna tato stavba, a to v případě, že pozemek je funkčně spojen s touto stavbou a vlastník, popřípadě spoluvlastník stavby je oprávněným uživatelem tohoto pozemku. Státní pozemkový úřad převede vlastníkovi, popřípadě spoluvlastníkovi stavby, která je nemovitostí, zemědělský pozemek sousedící s pozemkem, na němž je umístěna tato stavba, jestliže tento pozemek je funkčně spojen s touto stavbou a vlastník, popřípadě spoluvlastník stavby je oprávněným uživatelem tohoto pozemku.“] se má na mysli stav, v němž stavba a zemědělský pozemek tvoří jeden funkční celek v širším smyslu, tj. stav charakterizovaný šířeji pojatou vzájemnou funkční provázaností pozemku a stavby, které tvoří vzájemně ucelený soubor. Tomuto pojetí odpovídá i situace, v níž by užívání stavby bez zemědělského pozemku, popřípadě užívání zemědělského pozemku bez stavby, nebylo nemožné, ale bylo by méně komfortní, tj. došlo by k porušení některé z funkcí, které tento soubor plní.

O funkční spojení půjde též tam, kde je ucelený soubor tvořen rodinným domem a sousedícím zemědělským pozemkem užívaným obyvateli domu jako zahrada. Posouzení, zda jde o pozemek s rodinným domem funkčně spjatý, si vyžaduje mimořádně pečlivé zvážení konkrétních místních podmínek. Pro přijetí závěru o existenci či neexistenci funkčního spojení zemědělského pozemku s rodinným domem je proto třeba posoudit způsob užívání těchto nemovitostí a funkci, kterou pozemek plní ve vztahu k sousedícímu domu, tj. (1) nakolik a jak efektivně je uvedený pozemek využíván coby zázemí domu a (2) v jaké míře závisí kvalita bydlení v domě v širším slova smyslu na možnosti užívat sousedící pozemek. Význam může mít i to, (3) zda je zemědělský pozemek připlocen k pozemku a stavbě žadatele, za předpokladu, že jde o pokojný stav více méně trvalý, a (4) zda je zemědělský pozemek přístupný i z místní komunikace.

II. Ve sporu o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy podle § 10 odst. 4 věty druhé zákona o SPÚ ve znění účinném do 31. 7. 2016 se uplatní judikatorní závěry Nejvyššího soudu, podle nichž posouzení otázky funkční souvislosti pozemku a stavby je vždy úzce provázáno s konkrétními skutkovými okolnostmi případu. Dovolacímu přezkumu podléhá výhradně správnost právního posouzení věci, jehož přezkum zahrnuje i posouzení, nejsou-li úvahy nalézacích soudů v tomto směru nepřiměřené, zohledňují-li všechny podstatné skutkové okolnosti a nahlížejí-li na věc prizmatem relevantních kritérií.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 23 Cdo 3708/2021, ze dne 29. 3. 2023)