Odpovědnost státu za mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví v době pandemie COVID-19
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a JUDr. Karla Svobody, Ph.D.,Wincorové, dne 13. 11. 2024 o dovolání obchodní společnosti, která poskytovala sportovní a wellness služby a která se žalobou domáhala vůči státu náhrady škody způsobené jí mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví podle zákona o ochraně veřejného zdraví v době pandemie COVID-19.
Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu zamítl s tím, že nárok není dán podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, ani podle krizového zákona. Prvostupňové rozhodnutí potvrdil i odvolací Městský soud v Praze.
Nejvyšší soud naopak dospěl k závěru, že
Ø i mimořádná opatření vydaná Ministerstvem zdravotnictví podle § 69 zákona o ochraně veřejného zdraví v době krizového stavu za účelem řešení krizové situace, příp. odstranění jejích následků, je třeba považovat za krizová opatření podle krizového zákona, neboť se jedná o krizová opatření vydávaná orgánem krizového řízení na základě zmocnění v krizovém zákoně, byť může jít i o opatření spadající do rozsahu (běžné) působnosti tohoto orgánu založené jiným právním předpisem.
Pokud tedy Ministerstvo zdravotnictví v době vyhlášeného nouzového stavu, jenž představuje jednu z forem krizového stavu, vydalo za účelem řešení krizové situace mimořádné opatření, byť formálně označené jako mimořádné opatření podle zákona o ochraně veřejného zdraví, jednalo se o opatření vydané podle krizového zákona a za škodu způsobenou jeho prováděním odpovídá stát podle § 36 odst. 1 krizového zákona.
Nejvyšší soud proto oba předcházející rozsudky zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.
Text 11 stránkového kasačního rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13.11. 2024 spisové značky 30 Cdo 1101/2024 je dostupný z níže uvedeného linku:
30-Cdo-1101-2024-121.pdf