Svoboda volby rodičky ohledně místa a způsobu porodu není absolutní a končí tam, kde nastupuje povinnost k ochraně života a zdraví dítěte
Nejvyšší soud (NS) odmítl dovolání obviněné M. D., která byla pravomocně uznána vinnou z přečinu usmrcení z nedbalosti. NS svým rozhodnutím potvrdil, že ačkoliv český právní řád garantuje rodičce právo na volbu místa a způsobu porodu, toto právo je limitováno povinností nejednat v přímém ohrožení života a zdraví dítěte v případech, kdy jsou předem známa vysoká medicínská rizika.
Obviněná, profesí porodní asistentka, se rozhodla pro domácí porod i přes opakovaná varování lékařů a potvrzenou rizikovou polohu plodu (koncem pánevním). Přestože v nemocnici podepsala negativní revers s poučením o hrozbě hypoxie a úmrtí plodu, do jiné nemocnice k plánovanému zákroku nedorazila a porodila doma bez odborného dohledu. V důsledku komplikací došlo u novorozence k těžkému poškození mozku (asfyxii), kterému po několika týdnech v nemocnici podlehl.
NS zdůraznil, že každý je povinen počínat si tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na životě a zdraví jiného. Obviněná porušila tuto povinnost tím, že vědomě vystavila dítě riziku, o kterém jako odbornice věděla. NS zároveň odmítl argumentaci obhajoby, že plod před úplným narozením není subjektem práv. V souladu s ustálenou judikaturou požívá dítě trestněprávní ochranu od okamžiku, kdy začne opouštět tělo matky.
Podle NS je právo na soukromý život a autonomii matky limitováno zájmem na bezpečném porodu a zdraví dítěte. Pokud rodička bez přiměřených důvodů spoléhá, že smrtelný následek nezpůsobí, ačkoliv je o konkrétních rizicích informována, může naplnit znaky zavinění z vědomé nedbalosti.
Text odmítavého usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.03. 2026 spisové značky 4 Tdo 120/2026, je dostupný z níže uvedeného linku:
4-Tdo-120-2026-1490.pdf