IV.ÚS 1578/23 – spravedlivé rozhodnutí o výši výživného pro nezletilé dítě / Pl.ÚS 31/21 – zánik zástavních práv při přechodu majetku na stát / III.ÚS 761/24 – odejmutí věci rozhodujícímu soudci podle § 262 TŘ.

ÚS: Spravedlivé rozhodnutí o výši výživného pro nezletilé dítě

 

Soud musí v řízení o výživném pro nezletilé dítě zjistit celkové majetkové poměry povinného. Není možné, aby se omezil na konstatování, že skutečná výše příjmů je vyšší, než tvrdí jeden z rodičů, aniž by se pokusil zjistit nejen jeho faktické příjmy, ale i potencionální příjmy z podnikání a další majetkové poměry. Mechanické použití § 916 občanského zákoníku pro stanovení příjmu rodiče nemusí zaručit spravedlivé rozhodnutí o výši výživného pro nezletilé dítě. I pokud by se soudu po náležitém dokazování nepodařilo zjistit rozhodný skutkový stav věci, nic mu nebrání i při aplikaci § 916 o. z. přihlédnout také k jiným majetkovým poměrům rodiče, a výživné stanovené doporučující tabulkou zpracovanou Ministerstvem spravedlnosti adekvátně tomu upravit.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 1578/23, ze dne 14. 5. 2024)

 

 

ÚS: Zánik zástavních práv při přechodu majetku na stát

 

I. Pojem vlastnictví je v ústavním pořádku autonomní. Pojem vlastnického práva, jak je chráněno čl. 11 Listiny, nemusí odpovídat vlastnickému právu tak, jak je chápáno v právu podústavním.

II. Právní úprava stanovící zánik zástavních práv k majetku, který stát nabyl způsoby uvedenými v § 13 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění zákona č. 51/2016 Sb., je rozporná s právem na ochranu majetku a na přístup k soudu.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky Pl.ÚS 31/21, ze dne 28. 5. 2024)

 

 

ÚS: Odejmutí věci rozhodujícímu soudci podle § 262 TŘ

 

Při rozhodování, zda má být postupováno podle § 262 trestního řádu, musí být brán zřetel na to, že institut zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) je důležitým prvkem právní jistoty, jejíž prolomení je nutno chápat jako postup nestandardní a výjimečný, ale v odůvodněných případech dovolený. K tomuto postupu lze proto přistoupit pouze za podmínky, že je zde dána vysoká míra pravděpodobnosti, že v případě ponechání věci současnému soudci tento nebude schopen ukončit řízení způsobem, jenž by mohl odvolací soud aprobovat (např. opakovaně nerespektuje závazné pokyny odvolacího soudu). Dostojí-li však rozhodnutí soudu prvního stupně požadavkům odvolacího soudu, nemůže ho odvolací soud zrušit a věc mu odejmout pouze z důvodu, aby prosadil své hodnocení takto provedených důkazů a z něho plynoucí závěry o skutkových zjištěních.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 761/24, ze dne 10. 6. 2024)