ÚS: Náležité odůvodnění rozhodnutí o styku dítěte
Obecné soudy se dopustí porušení práva na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, rozhodnou-li o předběžné vykonatelnosti rozsudku podle § 27a zákona o zvláštních řízeních soudních bez řádného a přesvědčivého odůvodnění; musejí z něj vyplývat konkrétní okolnosti, které byly v řízení prokázány, a z nichž vyplývá, že by bez vyslovení předběžné vykonatelnosti rozhodnutí účastníku hrozilo nebezpečí těžko nahraditelné nebo značné újmy. Jde-li o rozsudek ve věcech péče soudu o nezletilé, musí odůvodnění takového výroku zahrnovat rovněž zhodnocení, zda je předběžná vykonatelnost v souladu s nejlepším zájmem konkrétního nezletilého.
Obecné soudy zasáhnou do práva rodiče na rodičovskou výchovu a péči chráněného čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, pokud vysloví předběžnou vykonatelnost rozsudku, kterým stanoví styk nezletilého s osobou, která se považuje za osobou společensky blízkou, za situace, kdy není postaveno najisto, že kvalita vztahu mezi takovou osobou a nezletilým, stanovení a rozsah styku určeného předběžně vykonatelným rozsudkem odůvodňuje.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 3700/25, ze dne 5. 2. 2026)
ÚS: Námitky poškozeného ohledně nesprávné kvalifikace skutku
I. Vznese-li poškozený obsáhlou argumentaci o nesprávné právní kvalifikaci skutku a na ní navazující argumentaci o věcné nepříslušnosti soudu, je povinností soudu se s těmito námitkami vypořádat, a to nejpozději v konečném rozhodnutí.
II. Smyslem institutu prohlášení viny není obcházení zásady materiální pravdy, a to ani ve prospěch obžalovaného.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky II.ÚS 3039/24, ze dne 5. 2. 2026)
ÚS: Rozlišování mezi odměnou advokáta a advokáta-opatrovníka
Je-li v ústavní stížnosti nosným důvodem zásahu orgánu veřejné moci norma podústavního práva – konkrétně § 9 odst. 7 advokátního tarifu, který byl pro jeho rozpor s ústavním pořádkem nálezem ze dne 10. 12. 2025 sp. zn. Pl. ÚS 32/25 (č. 4/2026 Sb.) zrušen, přičemž ústavní stížnost byla podána ještě před zahájením řízení o zrušení tohoto ustanovení a samotné řízení o ústavní stížnosti bylo právě z důvodu tvrzeného rozporu § 9 odst. 7 advokátního tarifu s ústavním pořádkem přerušeno, je Ústavní soud při pokračování v řízení a rozhodování o takové ústavní stížnosti povinen přihlédnout k tomuto derogačnímu nálezu. Vyslovení protiústavnosti napadených rozhodnutí nezakládá v posuzované věci porušení principu ochrany důvěry v právo a zásah do právní jistoty nabytých práv, neboť jde o vztah mezi jednotlivcem – stěžovatelem a veřejnou mocí – státem, na základě jehož rozhodnutí stěžovatel vykonává činnost, jejímž prostřednictvím stát plní své základní funkce ochrany práv, zájmů a zdraví osob, které nemají možnost si tuto ochranu zajistit jinak.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 1685/25, ze dne 11. 2. 2026)