ÚS: Odměna nesprávně ustanoveného obhájce
Obecné soudy nemají pravomoc podle § 33 odst. 2 trestního řádu rozhodnout, že odsouzený má nárok na bezplatnou obhajobu a v návaznosti na to ustanovit obhájce ex offo odsouzenému k podání ústavní stížnosti, neboť řízení před Ústavním soudem není pokračováním trestního řízení a stěžovatel v něm nemá postavení obviněného, resp. odsouzeného. Ustanovil-li přesto nalézací soud, i když k tomu neměl pravomoc, odsouzenému obhájce za účelem podání ústavní stížnosti, v zásadě nemá ustanovený obhájce jinou možnost, než ustanovení přijmout, protože obhájce ex offo je v pozici určené soudem a má jen velmi omezené možnosti tuto práci odmítnou; trestní řád již vůbec nepočítá s možností, že by obhájce mohl ustanovení odmítnout z důvodu nesprávného postupu soudu. Přitom obhájce je v závislém postavení nejen na soudu, který ho ustanoví, ale i na klientovi, jehož instrukcemi se při poskytování právních služeb v mezích zákona musí řídit. Poskytl-li takto ustanovený obhájce prokazatelně odsouzenému potřebnou právní pomoc za účelem podání ústavní stížnosti, náleží mu přiznání odměny a náhrady hotových výdajů podle advokátního tarifu, resp. nemůže mu být odepřena odměna za vykonanou práci. Stát uhrazením odměny a náhrady hotových výdajů obhájce umožňuje odsouzenému realizovat jeho ústavně zaručené právo na právní pomoc. Nepřizná-li v takovém případě obecný soud ustanovenému obhájci odměnu a náhradu hotových výdajů s odůvodněním, že rozhodnutí o bezplatné obhajobě a opatření o ustanovení obhájce byla vydána nedůvodně, resp. byla nadbytečná, poruší tím ústavně zaručená základní práva obhájce na spravedlivou odměnu za práci podle čl. 28 Listiny základních práv a svobod a na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky I.ÚS 1706/23, ze dne 19. 9. 2023)