Uznání dluhu plněním podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru
I. Z jednání dlužníka, jenž má být kvalifikováno jako uznání dluhu ve smyslu § 639 o. z. [„Uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.“], musí plynout, že si je existence dluhu vědom a současně, že od něj lze v budoucnu očekávat plnění. Zda lze v daném jednání dlužníka seznat obojí, je třeba posuzovat z pohledu věřitele a za podmínek § 556 a § 6 odst. 1 o. z. se tázat, zda za daných okolností by osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (tj. věřitele), chování dlužníka rozuměla tak, že si je dluhu vědom a lze od něj v budoucnu očekávat plnění.
II. Plnění dlužníka v postavení spotřebitele na poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem dle zvláštní úpravy § 87 zákona o spotřebitelském úvěru [č. 257/2016 Sb. – „Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele … (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. … (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. … (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.„], nenaplňuje důvody uznání dluhu, se kterými § 639 o. z. spojuje přerušení a běh nové desetileté promlčecí lhůty, neboť takové plnění dlužníka-spotřebitele směřuje primárně k plnění dluhu v době jeho splatnosti, nikoliv k tomu, že dluh bude uhrazen v dodatečné lhůtě.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 23 Cdo 101/2023, ze dne 20. 9. 2023)
K platnému započtení promlčené aktivně započítávané pohledávky
Právní úprava předpokládá platné započtení i promlčené aktivně započítávané pohledávky tehdy, pokud věřitel z této pohledávky mohl k započtení přistoupit již před tímto promlčením, za podmínky, že jsou obě pohledávky jinak způsobilé k započtení. Jinými slovy, je-li aktivně započítávána pohledávka jinak kompenzatibilní (započitatelná), pouze následným promlčením již svoji kompenzatibilitu neztrácí.
Jde-li o pasivně započítávanou pohledávku, předpokladem započtení proti jiné pohledávce je splnitelnost daného dluhu, nikoli jeho splatnost. Splnitelnost představuje právo plnit svůj dluh; je proto třeba dluh dlužníka-spotřebitele spočívající v povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru považovat pro účely započtení za splnitelný od doby jeho vzniku, bez ohledu na splatnost takového dluhu.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 23 Cdo 101/2023, ze dne 20. 9. 2023)
DOVĚTEK:
V zásadě existují dva způsoby, kterými může dojít k realizaci započtení – jednostranným jednáním, nebo dohodou stran. Pro oba způsoby platí obecné podmínky, které budou nastíněny dále, liší se pak např. ve spektru pohledávek, které lze započíst.
Obecné podmínky:
- Mnohost pohledávek – započtení se týká více než jedné pohledávky (ve stejném čase).
- Vzájemnost pohledávek – vztah je takový, že dlužník jedné pohledávky je zároveň věřitel pohledávky druhé a naopak (zde existují výjimky, kterými se z důvodu rozsahu tohoto článku nebudu zabývat).
- Totožnost druhu plnění – zde nejčastěji půjde o plnění peněžité, kdy v takovém případě je třeba, aby pohledávky byly ve stejné měně (rozdíl oproti předchozí právní úpravě).
Dále je pak třeba sledovat i charakter jednotlivých pohledávek – aktivně započítávaná pohledávka (pohledávka věřitele) a pasivně započítávaná pohledávka (ta, proti které je započítáváno – dluh dlužníka).
U první kategorie – aktivně započítávaná pohledávka je striktnější právní úprava – nelze započíst pohledávky nesplatné, nevymahatelné u soudu a pohledávky nejisté a neurčité.
U druhé kategorie – pasivně započítávaná pohledávka se nevyžaduje nutnost splatnosti pohledávky, oproti, které má být započteno, pouze její splnitelnosti (započítávající strana, obec, má právo dluh plnit). Tento fakt vyplývá ze samé podstaty započtení – osoba, která ho provádí, tím uspokojuje vlastní dluh ve prospěch věřitele. Často je jí, jako dlužníkovi, dána lhůta pro placení „měsíc od podpisu smlouvy“, popř. v některých případech může plnit dluh i předčasně. Proto je pasivně započítávaná pohledávka vázána na splnitelnost nikoliv na splatnost (ta je spojena až s vymáháním pohledávky).
Jedinou limitací jsou zde tedy vyjmenované pohledávky v § 1988 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, u kterých je vysoký společenský zájem na uspokojení věřitele splněním. Tato limitace je do jisté míry prolomena tehdy, když dojde k dohodě o započtení, avšak jen co se týče pohledávek na náhradu újmy způsobené na zdraví; pohledávky výživného pro nezletilého, který není plně svéprávný nelze započíst nikdy!
Například obec může započíst svou splatnou pohledávku (je zde věřitelem) i proti pohledávce (zde je obec v postavení dlužníka) nesplatné, ovšem je třeba, aby byla splnitelná. Nesplatnou pohledávku obec jednostranně započíst nemůže.
Jednostranné započtení musí osoba provést adresovaným právním jednáním – tedy prohlášením vůči druhé straně, že svou pohledávku započítává (účinky nastávají doručením druhé straně). Podmínkou, aby bylo započtení účinné, je splnění zákonných podmínek započtení. V takovém prohlášení je pak třeba uvést, které pohledávky jsou započítávány, doporučuje se uvést i jejich výše.
Co se týče účinku započtení, pohledávky zanikají v rozsahu, ve kterém se kryjí. V případě, kdy se pohledávky zcela nekryjí, dochází k částečnému zániku pohledávky.