Určení místa vzdělávání dítěte.
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Ve věci o úpravě poměrů pro dobu před i po rozvodu manželství, o úpravě styku, o výkonu rozhodnutí a o neshodách rodičů (škola, bydliště), Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 7. 6. 2019 svěřil nezletilou pro dobu před a po rozvodu manželství svých rodičů do péče stěžovatelky (výrok I.), otci (druhému vedlejšímu účastníkovi řízení) uložil povinnost přispívat na výživu nezletilé částkou 8 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 7. 2019 (výrok II.) a dále upravil styk otce s nezletilou (výrok III.). Soud rovněž udělil stěžovatelce souhlas k přihlášení nezletilé k povinné školní docházce na základní škole v Praze, a to s účinností od 1. 9. 2019 (výrok IV.), rozhodl, že místem bydliště nezletilé je bydliště stěžovatelky (výrok V.), rozhodl, že rozsudek je ve výrocích I., III. a IV. předběžně vykonatelný (výrok VI.), zamítl návrh otce na výkon rozhodnutí usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 9. 2018 (výrok VII.) a rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok VIII.). O odvolání obou rodičů nezletilé proti rozsudku okresního soudu rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem napadeným ústavní stížností tak, že rozsudek okresního soudu ve výrocích I., III. a VI. změnil tak, že ve výroku I. nezletilou svěřil s účinností od měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku a dále pro dobu po rozvodu manželství rodičů do střídavé péče obou rodičů, a to tak, že v každém lichém týdnu v kalendářním roce bude v péči stěžovatelky a v každém sudém týdnu v kalendářním roce bude v péči otce s tím, že stěžovatelka i otec si budou nezletilou předávat vždy v neděli, kterou týden končí v 18:00 hodin v místě bydliště toho z rodičů, u kterého bude nezletilá dále v péči. Dále krajský soud upravil, kdy úprava střídavé péče vymezená lichými a sudými kalendářními týdny neplatí. Ve výroku II. změnil krajský soud rozsudek okresního soudu tak, že s účinností od měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku a dále pro dobu po rozvodu manželství rodičů je otec je povinen přispívat na výživu nezletilé částkou 4 000 Kč měsíčně a stěžovatelce uložil povinnost přispívat na výživu nezletilé částkou 1 000 Kč měsíčně. Ve výroku III. změnil rozsudek okresního soudu ve výrocích IV. a V. tak, že určil místo bydliště nezletilé v okrese Litoměřice a že nezletilá bude vykonávat povinnou školní docházku na základní škole v Litoměřicích. Ve výroku IV. krajský soud potvrdil rozsudek okresního soudu ve výroku VII. a dále ve výroku V. rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení za znalečné se nepřiznává a ve výroku VI., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména namítá, že krajský soud nezjistil náležitě skutkový stav věci a svým rozhodnutím nesledoval nejlepší zájem dítěte, rozhodl v rozporu s tímto zájmem a porušil i princip rovnosti účastníků, zejména (1) nezletilé, když nezohlednil její názor. Odvolací soud podle názoru stěžovatelky (2) neposoudil vhodnost školy a vzdálenost bydliště nezletilé, (3) určil nezletilé striktně místo plnění povinné školní docházky, (4) nezohlednil konfliktní situaci v rodině, ani náležitě (5) nezjistil majetkovou situaci na straně otce včetně konkretizace jeho životní úrovně.
Z odůvodnění nálezu:
15. V řízení týkajícím se úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem se tedy přezkum Ústavního soudu soustředí zejména na posouzení otázek, zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromážděny veškeré potřebné důkazy s tím, že důkazní aktivita nedopadá na samotné účastníky, nýbrž na soud, zda hodnocení důkazů odpovídalo principům zakotveným v hlavě páté Listiny a ustanovením zákona č. 99/ 1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zda byla veškerá rozhodnutí vydaná v průběhu řízení řádně a dostatečně odůvodněna [srov. např. nález ze dne 16. 6. 2015 sp. zn. II. ÚS 2943/14 (N 110/77 SbNU 607)].
16. Ústavní soud se proto zaměřuje na zjištění, zda řízení před obecnými soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu dítěte (ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), který musí být vždy prioritním hlediskem, a zda v tomto smyslu rozhodly o konkrétní podobě nejvhodnějšího uspořádání vztahu mezi rodiči a dětmi. Za tímto účelem Ústavní soud ve své judikatuře vymezil ústavněprávní kritéria pro rozhodování o úpravě výchovných poměrů k nezletilým dětem, jejichž naplnění v rámci přezkumu rozhodnutí obecných soudů s ohledem na konkrétní okolnosti daného individuálního případu vždy zkoumá. Mezi kritéria, která musí obecné soudy z hlediska nutnosti rozhodovat v nejlepším zájmu dítěte v těchto řízeních vzít v potaz, patří zejména: „(1) existence pokrevního pouta mezi dítětem a o jeho svěření do péče usilující osobou; (2) míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče té které osoby; (3) schopnost osoby usilující o svěření dítěte do péče zajistit jeho vývoj a fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby; a (4) přání dítěte„. Je proto především úkolem civilních soudů, aby rozhodly v souladu s principem nezávislosti rozhodování soudní moci, s ohledem na zjištěný skutkový stav a s přihlédnutím k nezastupitelné osobní zkušenosti, vyplývající z bezprostředního kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace. Základním kritériem přitom musí vždy být především zájem dítěte, a nikoliv přání rodiče (srov. nález ze dne 31. 3. 2020 sp. zn. III. ÚS 149/20). Zájem a potřeby konkrétního dítěte je třeba posuzovat v každém jednotlivém případě zvlášť a se snahou o minimalizaci negativních důsledků pro dítě [srov. Komentář Výboru OSN pro práva dítěte, jímž interpretoval čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte: „Koncept nejlepšího zájmu dítěte je flexibilní a adaptabilní. Měl by být přizpůsoben a definován individuálně a ohledem na specifickou situaci, v níž se dítě či děti, jichž se věc týká, nachází, přičemž pozornost by měla být věnována jejich osobním poměrům, situaci a potřebám. V rámci individuálních rozhodnutí musí být nejlepší zájem dítěte hodnocen a stanoven ve světle specifických okolností konkrétního dítěte.“ [srov. nález ze dne 18. 12. 2014 sp. zn. I. ÚS 1708/14 (N 235/75 SbNU 617) a nález ze dne 28. 7. 2020 sp. zn. IV. ÚS 1328/20].
17. Ústavní soud ve světle uvedených kritérií posoudil napadené rozhodnutí krajského soudu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je částečně důvodná. Okresní soud po provedeném řízení mimo jiné svěřil nezletilou do péče stěžovatelky, otci uložil výživné ve výši 8 000 Kč měsíčně, upravil styk otce s nezletilou, stěžovatelce udělil souhlas k přihlášení nezletilé k povinné školní docházce na v rozhodnutí blíže specifikované základní škole v Praze s účinností od 1. 9. 2019 a místem bydliště nezletilé určil bydliště stěžovatelky. K odvolání podanému stěžovatelkou i otcem nezletilé krajský soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že svěřil nezletilou do střídavé péče rodičů, střídavou péči upravil v době jarních, velikonočních, letních školních prázdnin a v době vánočních prázdnin, rozhodl, že otec bude přispívat na nezletilou částkou 4 000 Kč měsíčně a stěžovatelka částkou 1 000 Kč měsíčně, jako místo bydliště nezletilé určil okres Litoměřice s tím, že nezletilá bude vykonávat povinnou školní docházku na základní škole v Litoměřicích. Ústavní soud konstatuje, že rozhodnutí krajského soudu splňuje výše uvedená kritéria, a to až na výrok III., kterým bylo upraveno bydliště nezletilé a místo, kde bude vykonávat povinnou školní docházku.
18. Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že v zájmu dítěte zpravidla je, aby bylo v péči obou rodičů, kde každý z nich poskytuje dítěti láskyplnou péči a každý svým dílem přispívá k osobnostnímu vývoji dítěte (srov. nález ze dne 28. 7. 2020 sp. zn. IV. ÚS 1328/20). Proto pokud krajský soud svěřil nezletilou do střídavé péče obou rodičů, rozhodl o úpravě styku o svátcích a prázdninách a rozhodl o výši výživného, nelze z ústavního hlediska krajskému soudu nic vytknout. Krajský soud v tomto směru zaujal v souladu se zásadou nezávislosti soudní moci právní názor, který má oporu ve skutkovém stavu, své rozhodnutí patřičně odůvodnil a uvedl, jakými úvahami se při rozhodování řídil.
19. Ústavní soud má za to, že názory a přání nezletilé ohledně místa trvalého bydlení a školní docházky musí být vzhledem k odstupu času znovu ověřeny, stejně tak jako rodinné a bytové poměry rodičů. Z podání otce se jeví, že žije ve společné domácnosti s novou partnerkou, což je také okolnost, která zřejmě nebyla odvolacímu soudu známa.
20. V nejlepším zájmu dítěte je též stabilita školního prostředí. Zejména tehdy, když ostatní složky jeho života jsou proměnlivé, méně stabilní, méně trvalé (jak je to obvyklé při střídavé péči), je na místě mu ponechat alespoň nějaké pevné body – školu, kamarády, zájmové činnosti, kontakt s prarodiči. Tyto okolnosti nechť odvolací soud vezme v úvahu. Je podstatné, aby určení místa školní docházky soudem bylo v případě nedohody přesné. Není v nejlepším zájmu dítěte, aby rozhodnutí soudu nepostavilo místo školní docházky napevno, určením jedné školy, ale aby za výrazně konfliktního vztahu mezi rodiči nechávalo tuto otázku na jejich dohodě. Jestliže je mezi rodiči spor o tom, kam má dítě chodit do školy, nelze místo školní docházky označit jen obvodem města nebo okresu. V tomto ohledu ani není z napadeného rozhodnutí zřejmé, proč má být bydliště dítěte určeno šířeji, v okresu Litoměřice, ale místo školní docházky výlučně v obvodu města.
21. Je zjevné, že krajský soud ve výroku III. dostatečně nezohlednil tvrzení stěžovatelky a rozhodl, aniž by zohlednil celkový kontext okolností, a aniž by prioritním hlediskem byl zájem nezletilé. Ústavní soud považuje rozhodnutí krajského soudu ve výroku III. za nekonkrétní a za nedostatečně odůvodněné, pokud jde o hodnocení názoru a přání nezletilé a bude tedy třeba, aby otázku určení jejího místa bydliště a povinné školní docházky posoudil lépe a pečlivěji, včetně jejich konkrétního označení. Tímto svým II. ÚS 1338/20 8 postupem porušil právo stěžovatelky a první vedlejší účastnice na spravedlivý (řádný) proces chráněné čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, ve spojení s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. VI. Závěr
22. Z uvedených důvodů Ústavní soud shledal ústavní stížnost stěžovatelky částečně důvodnou, proto jí podle § 82 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu částečně vyhověl a výrok III. napadeného rozhodnutí krajského soudu podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil. Úkolem krajského soudu tak bude znovu věc posoudit, přičemž je vázán právním názorem Ústavního soudu v tom směru, že při rozhodování o určení místa bydliště a místa výkonu povinné školní docházky bude povinen zohlednit výše uvedená ústavněprávní kritéria ve vztahu ke konkrétním okolnostem daného případu, zvážit a vyvážit dotčené oprávněné zájmy, včetně respektování práva dítěte vyjádřit se s ohledem na jeho rozumovou a emocionální vyspělost. Ústavní soud při tom zdůrazňuje, že tímto nálezem nevyjadřuje názor (ať již výslovně či implicitně) kde by mělo být místo bydliště nezletilé a kterou základní školu by měla nezletilá navštěvovat.
23. Ve zbývající části neshledal Ústavní soud porušení ústavně zaručených základních práv či svobod, kterých se stěžovatelka dovolává a ústavní stížnost v této části podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
24. O návrhu na přednostní projednání ústavní stížnosti (podle § 39 zákona o Ústavním soudu) Ústavní soud pak již (výslovně) nerozhodoval, jelikož jí vyhověl fakticky.
Text 8 stránkového částečně kasačního nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 03.03. 2021 spisové značky II. ÚS 1338/20 vyhlášený dne 15.03. 2021 v 9:30 hodin je k dispozici z níže uvedeného linku: