ÚS: Škoda způsobená nezákonně vedeným přestupkovým řízením

 

Pokud obecný soud přehlíží skutečnosti nasvědčující splnění podmínek odpovědnosti státu za škodu v materiálním slova smyslu a současně interpretuje zákon č. 82/1998 Sb. způsobem, jenž přiznání náhrady škody fakticky vylučuje, poruší právo účastníka řízení, zakotvené v čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 917/21, ze dne 31. 8. 2021)

 

 

ÚS: Odůvodnění nepřiznání odkladného účinku správní žalobě

 

Přezkum usnesení o nepřiznání odkladného účinku správní žalobě, jako dílčího a dočasného rozhodnutí, může být založen jen na omezeném testu ústavnosti, spočívajícím v posouzení, zda takové rozhodnutí mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole či libovůle. Omezil-li se správní soud v odůvodnění usnesení o nepřiznání odkladného účinku správní žalobě pouze na konstatování nedostatečného splnění povinnosti tvrzení navrhovatelem o jemu hrozící újmě, aniž by se jakkoliv vypořádal s argumentací zásahem do jeho soukromí, neobstojí takové rozhodnutí z hlediska požadavku náležitého odůvodnění vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 1230/21, ze dne 31. 8. 2021)

 

 

ÚS: Pravidla pro odnětí trestní věci a její přidělení jinému soudci

 

I. Právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je autonomním ústavním pojmem. Jeho obsah proto není vymezen zákony a rozvrhem práce, nýbrž naopak, zákony upravující organizaci a výkon soudní moci musí být vykládány a aplikovány v souladu s jeho ústavními požadavky. Protože jde nejen o jednu ze základních záruk ústavně konformního výkonu soudní moci, nýbrž i její předpoklad, nemůže se Ústavní soud, shledá–li, že došlo k jeho porušení, zabývat v souladu se zásadou minimalizace zásahů do nezávislého soudního rozhodování, důvodností dalších námitek proti zásahu orgánu veřejné moci do základních práv a svobod, neboť by to představovalo předčasný, a tím i neústavní zásah do nezávislosti rozhodování obecných soudů.

II. Ustanovení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, které zakotvuje požadavky na vymezení příslušnosti orgánu soudní moci, je třeba vykládat tak, že současně vymezuje požadavky na určení osoby, která bude nezávisle a nestranně soudní moc v konkrétní věci vykonávat a která se tak bude také jevit. Pravidla pro její určení musí splňovat i kvalitativní požadavky vylučující jejich účelové zneužití k nelegitimnímu cíli, kterým je především ad hoc výběr soudců, ať již z jakýchkoliv důvodů. Odnětí již přidělené věci musí být podle Ústavního soudu vždy až poslední z možností a musí se tak stát na základě předem daných, známých a transparentních pravidel vylučujících libovůli; takovým důvodem nemůže být pouze potřeba zajištění „plynulého chodu„ orgánu soudní moci, popř. běžné nerovnoměrné zatížení jednotlivých soudců v již přidělených věcech, a to tím spíše, předvídá-li rozvrh práce příslušného soudu jiné řešení.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 3011/20, ze dne 31. 8. 2021)