ÚS: Náhrada újmy za nezákonné rozhodnutí ve věcech služebního poměru

 

I. V řízení před zvláštním senátem podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, se vůči účastníkům tohoto řízení (§ 3 odst. 3 tohoto zákona) uplatní požadavky vyplývající z jeho základního práva na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). V zájmu zajištění rovného postavení účastníků řízení, jak to předpokládá čl. 37 odst. 3 Listiny i § 36 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, který se použije podle § 4 zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů, je třeba, aby každému z nich byl doručen návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu. Jde o základní předpoklad uplatňování práv v řízení před zvláštním senátem, především práva vyjádřit se k návrhu.¨

II. Rozhodování o rozdělení agendy správního soudnictví podle veřejnoprávní nebo soukromoprávní povahy vztahů, které jsou předmětem správního řízení, je věcí podústavního práva, a jsou k ní povolány obecné soudy, včetně zvláštního senátu. Z hlediska základního práva na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny není podstatné, zda se jí lze domoci ve správním soudnictví nebo v řízení podle části páté občanského soudního řádu. Zvláštní senát nicméně může porušit toto základní právo, odepře–li svým rozhodnutím účastníkovi řízení přístup k soudu nebo jinak poruší jeho ústavně zaručená procesní práva. Vlastní právní posouzení zvláštního senátu, kterému státnímu orgánu náleží sporná pravomoc, by z ústavněprávních hledisek neobstálo, bylo-li by výsledkem nepředvídatelné interpretační libovůle, tedy výkladu a použití zjevně vybočujícího z obecně uznávaných metod výkladu právních předpisů.

III. Samotné riziko systémové podjatosti v souvislosti s rozhodováním ředitele bezpečnostního sboru o nároku stěžovatele majícího svůj základ v odpovědnosti za škodu podle § 98 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, nečiní toto rozhodování neústavním.

(podle nálezu Ústavního soudu ĆR spisové značky Pl.ÚS 36/23, ze dne 28. 2. 2024)

 

 

ÚS: Uznání a výkon rozhodnutí soudu cizího státu

 

1) Jestliže český občan žádá (prostřednictvím soudu cizího státu) o uznání a výkon rozhodnutí soudu cizího státu, ukládající mu nepodmíněný trest odnětí svobody, s cílem vykonat tento trest na území České republiky, nemohou obecné soudy nepokračovat v uznávacím řízení bez dalšího pouze proto, že má odsouzený trvalý pobyt hlášen na obecním úřadu. V § 299 odst. 1 písm. a) zákona mezinárodní soudní spolupráci obsaženou podmínku „obvyklého bydliště na území České republiky“ jsou totiž obecné soudy povinny vykládat ve prospěch odsouzeného a případně aktivně zjišťovat možnost jejího naplnění. Obvyklé bydliště se nemusí překrývat s místem trvalého pobytu, které má význam primárně administrativní.

2) Jestliže obecný soud přípisem informuje osobu (odsouzeného) o zahájení uznávacího řízení a určí mu lhůtu k volbě obhájce, není oprávněn ukončit věcné posuzování žádosti o uznání a výkon rozhodnutí jiného státu před uplynutím stanovené lhůty, aniž by obdržel vyjádření obhájcem zastoupené osoby (odsouzeného).

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 2063/22, ze dne 13. 3. 2024)

 

 

ÚS: Místní poplatek za obecní systém odpadového hospodářství

 

I. Základní parametry poplatků za obecní systém odpadového hospodářství (§ 10e a násl. zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů) a za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci (§ 10i až 10n téhož zákona) nelze kombinovat, neboť obec může zavést pro poplatkové období pouze jeden z poplatků (§ 10d odst. 2 téhož zákona). Upraví-li obec obecně závaznou vyhláškou úlevu na místním poplatku za obecní systém odpadového hospodářství pro zde přihlášené osoby (s trvalým pobytem na jejím území), kterou narušuje základní parametry tohoto poplatku stanovené zákonem o místních poplatcích, poruší tím § 10d odst. 2, § 10e a 10f zákona o místních poplatcích a čl. 104 odst. 1 a 3 Ústavy ve spojení s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.

II. Upraví-li obec úlevu na poplatku za obecní systém odpadového hospodářství pro toho, kdo se v čestném prohlášení zaváže minimalizovat produkci odpadů z domácnosti, nejde bez dalšího o porušení zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích. Takováto úleva totiž sama o sobě nenarušuje dualitu poplatků za obecní systém odpadového hospodářství a za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci dle § 10d odst. 2 téhož zákona.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky Pl.ÚS 34/23, ze dne 28. 2. 2024)