Prodloužení lhůty k okamžitému zrušení pracovního poměru
Ustanovení § 58 odst. (2) zákoníku práce [znění účinné ode dne 01.06. 2025* je následující: „Stane-li se v průběhu 3 měsíců podle odstavce 1 jednání zaměstnance, v němž je možné spatřovat porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, předmětem šetření jiného orgánu, je možné dát výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr ještě do 3 měsíců ode dne, kdy se zaměstnavatel dověděl o výsledku tohoto šetření.“] je třeba (ve vztahu k možnosti zaměstnavatele okamžitě zrušit pracovní poměr se zaměstnancem) interpretovat tak, že „je-li„ v průběhu 2 měsíců podle § 58 odst. (1) zákoníku práce jednání zaměstnance, v němž je možné spatřovat porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, předmětem šetření jiného orgánu, je možné s ním okamžitě zrušit pracovní poměr ještě do 2 měsíců ode dne, kdy se zaměstnavatel dověděl o výsledku tohoto šetření. Skutečnost, zda šetření jiného orgánu začalo před tím, než se zaměstnavatel dověděl o důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru (tj. před tím, než mu začala běžet dvouměsíční lhůta stanovená v § 58 odst. 1 zákoníku práce), nebo až poté, co se o tomto důvodu dověděl (a co mu tak začala běžet dvouměsíční lhůta stanovená v § 58 odst. (1) zákoníku práce), přitom není významná; rozhodující je, že šetření jiného orgánu „v průběhu„ 2 měsíců podle § 58 odst. (1) zákoníku práce [„Pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 3 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 3 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 15 měsíců ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.“] (již) probíhá (že se tedy jednání zaměstnance, v němž je možné spatřovat porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, nestalo předmětem šetření jiného orgánu až po uplynutí této dvouměsíční lhůty).
Nejpozději však (a to i v případě, že jednání zaměstnance bylo předmětem šetření jiného orgánu) může zaměstnavatel okamžitě zrušit pracovní poměr do jednoho roku ode dne, kdy důvod k okamžitému zrušení vznikl. To platí i v případě, že šetření jiného orgánu v této lhůtě ještě neskončilo, popřípadě se zaměstnavatel o jeho výsledku v této lhůtě nedověděl.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 21 Cdo 946/2025, ze dne 21. 1. 2026)
* V tomto řízení se žalobce se u soudu domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, které mu bylo doručeno dne 21.02. 2023.
Uplatnění nároku na náhradu újmy při zajišťovacím převodu vlastnictví
I. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu byla-li vlastníkem vozidla poškozeného při dopravní nehodě leasingová společnost, došlo v důsledku dopravní nehody ke snížení majetkového stavu vlastníka vozidla, tedy leasingového pronajímatele. V jeho majetkových poměrech se projevil rozdíl v hodnotě vozidla před poškozením a poté. Na tom nemůže nic změnit ani okolnost, jakým způsobem vlastník následně s poškozenou věcí naložil a jakým způsobem vypořádali účastníci leasingové smlouvy své právní vztahy.
Uvedené právní závěry jsou plně použitelné i v případě úvěrové smlouvy obsahující smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva na úvěrující společnost, a to až do doby splacení celého úvěru a dalších závazků, jestliže v rozhodné době vzniku újmy bylo poškozené vozidlo ve vlastnictví úvěrující společnosti, a proto došlo ke změně v jejích majetkových poměrech, tj. snížení hodnoty vozidla. Skutečnost, že následně došlo k ukončení úvěrové smlouvy a k přechodu vlastnictví, již na toto posouzení nemá vliv.
V posuzované věci není rozumného důvodu učinit jiný závěr ani ohledně aktivní věcné legitimace k uplatnění nároku na náhradu majetkové újmy spočívající ve snížení hodnoty neoprávněně zadrženého vozidla zakoupeného na základě úvěrové smlouvy se současným uzavřením smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva. Jestliže vlastníkem v době vzniku škody i v době vydání neoprávněně zadržovaného vozidla byla stále úvěrující společnost a uživatel nabyl vlastnické právo k vozidlu až následně vypořádáním všech závazků z úvěrové smlouvy, nedošlo v jeho majetkových poměrech k žádné újmě.
II. Zajišťovací převod práva je dočasný, a proto je často sjednáván jako převod s rozvazovací podmínkou. Podmínka je rozvazovací, pokud je s jejím splněním spojen zánik právních následků právního jednání. Naplněním rozvazovací podmínky smlouva zaniká s účinky ex nunc.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 25 Cdo 826/2025, ze dne 15. 1. 2026)