Valorizace vnosů při vypořádání společného jmění manželů
Započtení zvýšené nebo snížené hodnoty toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnoty toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek (tzv. valorizace vnosů), nelze při vypořádání společného jmění podmiňovat tím, že se na něm manželé výslovně dohodnou.
(podle rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu spisové značky 31 Cdo 2821/2025, ze dne 14. 1. 2026)
Z odůvodnění:
34. Podle § 742 odst. 1 písm. b) o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek.
35. Podle § 742 odst. 2 o. z. hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.
36. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1172/2022, publikovaném pod č. 64/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přijal a odůvodnil závěr, že hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila hodnota té součásti majetku, na níž byl náklad vynaložen (tzv. valorizace), jen pokud se tak účastníci dohodli.
37. Ústavní soud k problematice vnosů následně v nálezu pléna ze dne 11. 9. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 23/24, uvedl, že zákonná úprava nahrazení vnosů při vypořádání společného jmění manželů dle § 742 o. z. je na rozdíl od zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, založena na principu obohacení (nikoli na principu náhrady škody), a dále, že valorizaci vnosu nelze obecně podmiňovat tím, že se na ní manželé výslovně dohodnou.
38. Vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou podle čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky závazná pro všechny orgány i osoby (k závaznosti nálezové judikatury Ústavního soudu srov. zejména nález pléna Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 9/06, jakož i rozhodnutí tam citovaná, a též rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1330/2020, uveřejněný pod č. 13/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Toto ustanovení je třeba vykládat tak, že závazný není jen výrok nálezu, ale i odůvodnění, resp. ty jeho části, jež obsahují „nosné důvody“ (srov. například nález pléna Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2003, sp. zn. Pl. ÚS 2/03, nebo nález pléna Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 45/04). Jak přitom Ústavní soud setrvale dovozuje, právní názor obsažený v tzv. právní větě rozhodnutí Ústavního soudu je, má-li obecnou povahu, obecně závazný při řešení typově shodných případů (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2002, sp. zn. II. ÚS 355/02, jakož i rozhodnutí tam citovaná).
39. Ústavní soud v nálezu pléna ze dne 11. 9. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 23/24, překlenul veškerou argumentaci Nejvyššího soudu k závěru o podmíněnosti valorizace vnosů dohodou manželů o valorizaci. V souladu s předestřenými závěry Ústavního soudu dovolací soud uzavírá, že započtení zvýšené nebo snížené hodnoty toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnoty toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek (tzv. valorizace vnosů), nelze při vypořádání společného jmění podmiňovat tím, že se na něm manželé výslovně dohodnou.
Podnik náležející do odděleného vlastnictví podnikajícího manžela
Podnik náležející v době do 1. 8. 1998 do odděleného vlastnictví podnikajícího manžela se k uvedenému dni, kdy nabyl účinnosti zákon č. 91/1998 Sb., nestal předmětem společného jmění manželů. Jestliže jeden z manželů zahájil výkon podnikatelské činnosti v poměrech bezpodílového spoluvlastnictví manželů (a podnik se jeho součástí nestal), které se následně transformovalo na společné jmění manželů, podnik se jeho součástí nestal.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 31 Cdo 2821/2025, ze dne 14. 1. 2026)
Z odůvodnění:
32. Soudní praxe dovodila, že věcí sloužící k výkonu povolání jen jednoho z manželů je i podnik tohoto manžela (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2004, sp. zn. 22 Cdo 684/2004). Podnik náležející v době do 1. 8. 1998 do odděleného vlastnictví podnikajícího manžela se k uvedenému dni, kdy nabyl účinnosti zákon č. 91/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů, nestal předmětem společného jmění manželů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2903/2005). Přestože tedy byl podnik podnikající fyzické osoby v poměrech zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, obecně součástí společného jmění manželů, a nebyl tak z rozsahu společného jmění manželů vyloučen jen pro svou povahu, nemusel být vždy jeho součástí. Jestliže jeden z manželů zahájil výkon podnikatelské činnosti v poměrech bezpodílového spoluvlastnictví manželů (a podnik se jeho součástí nestal), které se následně transformovalo na společné jmění manželů, podnik se jeho součástí nestal (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 22 Cdo 2157/2020).