Výhrada vlastnického práva ve formě neodpovídající § 2134 větě první o. z.

 

Smyslem a účelem § 2134 věty první o. z. [„Výhrada vlastnického práva působí vůči věřitelům kupujícího jen tehdy, bylo-li ujednání pořízeno ve formě veřejné listiny, popřípadě bylo-li pořízeno v písemné formě a podpisy stran úředně ověřeny, leč tehdy až ode dne úředního ověření podpisů. Je-li však výhrada vlastnického práva ujednána ohledně věci zapsané do veřejného seznamu, působí vůči třetím osobám, jen byla-li do tohoto seznamu zapsána.“] je ochrana věřitelů kupujícího před krácením uspokojení jejich pohledávek, tj. jejich ochrana před situacemi, při nichž by byl dohodou prodávajícího s kupujícím účelově zpětně omezován rozsah majetku kupujícího, z nějž by se jinak mohli věřitelé kupujícího uspokojovat (např. v průběhu exekučního či insolvenčního řízení). Cílem tohoto ustanovení není prostřednictvím stanovení specifické zákonné formy pro sjednání výhrady vlastnického práva omezit její působnost v situacích, v nichž se kupující zaváže třetí osobě převést vlastnické právo k věci, jež se nezapisuje do veřejného seznamu, ač ještě není jejím vlastníkem (je pouze jejím detentorem, příp. ji ještě vůbec nemá u sebe). Smyslem § 2134 věty první o. z. tedy není umožnit kupujícímu s věcí nakládat v rozporu se sjednanou výhradou vlastnického práva. Toto ustanovení jej neopravňuje k převodu vlastnického práva na třetí osobu v rozporu se sjednanou výhradou (vůči kupujícímu je výhrada vlastnického práva účinná bez dalšího jejím sjednáním).

Jinak řečeno, byť je třetí osoba, jež má vůči kupujícímu právo na plnění spojené se vznikem vlastnického práva k věci, současně věřitelem kupujícího, při posouzení, zda došlo k převodu vlastnického práva k věci (ohledně níž byla sjednána mezi prodávajícím a kupujícím výhrada vlastnického práva) z kupujícího na tuto třetí osobu, se omezení subjektivní působnosti výhrady vlastnického práva podle § 2134 věty první o. z. neuplatní, neboť to neodpovídá smyslu a účelu této normy. Třetí osoba, jíž se kupující zavázal takovou věc převést, se pak může stát jejím vlastníkem pouze za splnění podmínek § 1109 a násl. o. z., tj. při splnění zákonem stanovených podmínek pro nabytí vlastnického práva od neoprávněného.

Lze tedy uzavřít, že sjednání výhrady vlastnického práva k věci, jež se nezapisuje do veřejného seznamu, mezi prodávajícím a kupujícím ve formě neodpovídající § 2134 větě první o. z. nevylučuje aplikaci § 1109 a násl. o. z. [„Vlastníkem věci se stane ten, kdo získal věc, která není zapsána ve veřejném seznamu, a byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu, pokud k nabytí došlo … a) ve veřejné dražbě, … b) od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku, … c) za úplatu od někoho, komu vlastník věc svěřil, … d) od neoprávněného dědice, jemuž bylo nabytí dědictví potvrzeno, … e) při obchodu s investičním nástrojem, cenným papírem nebo listinou vystavenými na doručitele, nebo … f) při obchodu na komoditní burze.“] pro posouzení, zda se stala vlastníkem věci třetí osoba, které se kupující smluvně zavázal věc převést.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 23 Cdo 1888/2022, ze dne 20. 6. 2023)

 

 

Imise spadem listí, nažek a větví ze stromů

 

Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vyplývá, že nelze žalobci uložit v řízení, ve kterém se domáhá zdržení se rušení jeho vlastnického práva, povinnost k provedení opatření, která by vedla k dosažení a udržení žádoucího stavu. Žalobě na zdržení se rušení výkonu vlastnického práva však nelze vyhovět za předpokladu, že žalobce může v souladu s dlouhodobě respektovanými zvyklostmi provést s přiměřenými náklady vhodné opatření, které zabrání rušení výkonu jeho vlastnického práva. Vždy je nutno v poměrech konkrétní projednávané věci posoudit, zda lze po žalobci spravedlivě požadovat provedení vhodného opatření, které zabrání rušení výkonu jeho vlastnického práva, a tedy zda je opodstatněné žalobu z tohoto důvodu zamítnout.

V posuzované věci odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobu na zdržení se rušení výkonu vlastnického práva žalobců imisemi zamítl. Vyložil, že imise spadem listí, nažek a větví ze 4 bříz bělokorých nacházejících se na pozemku žalovaných jsou sice nepřiměřené místním poměrům, ale podstatně neomezují obvyklé užívání pozemku žalobců. Vyšel přitom z toho, že instalace chráničů okapů, kterou mohou provést žalobci, představuje opatření, „které může při vhodném výběru pomoci zachytit většinu nečistot spadajících do okapů na rodinném domě žalobců (k čemuž jsou konstrukčně určeny) a po žalobcích lze v současné době spravedlivě požadovat, aby takovou ochranu na svou nemovitost instalovali, a to i na vlastní náklady a údržbu, která bude z povahy věci snadnější a efektivnější, než pravidelné čištění gajgrů“.

Tato úvaha odvolacího soudu v dovolacím přezkumu neobstojí. Předně nelze právně přezkoumat závěr odvolacího soudu, že instalace chráničů okapů provedená žalobci představuje vhodné opatření, které by vedlo k dosažení a udržení žádoucího stavu (to například i s ohledem na zjištění, že část nečistot z bříz se dostává pod střešní krytinu domu žalobců), jelikož takový závěr není spojen s žádnými skutkovými zjištěními. Je totiž nutné posoudit, zda se jedná o opatření proveditelné a vhodné, a to i s přihlédnutím k důsledkům spojeným s instalací těchto chráničů (kupř. mělo by být v takovém případě zohledněno, jakým způsobem by docházelo k čištění chráničů okapů nebo jaké důsledky by měla instalace těchto chráničů na odtok dešťové vody ze střechy stavby rodinného domu žalobců). Jedná se o posouzení skutečností, které musí být podloženy konkrétními skutkovými zjištěními (a mohou vyžadovat i odborné posouzení) a nemohou být nahrazeny pouhou úvahou soudu. V řízení musí být rovněž postaveno najisto, jaké jsou náklady spojené s tímto opatřením a zda je lze spravedlivě po žalobcích požadovat. Jelikož se jedná o skutečnosti, na základě kterých může být žaloba na zdržení se rušení výkonu vlastnického práva imisemi zamítnuta, tíží povinnost tvrzení a důkazní (a s tím související břemena) stranu žalovanou.

S ohledem na výše uvedené je předčasný závěr odvolacího soudu o tom, že imise spadem listí, nažek a větví ze stromů nacházejících se na pozemku žalovaných podstatně neomezují obvyklé užívání pozemků žalobců.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 22 Cdo 638/2023, ze dne 27. 6. 2023)