Nová lhůta k zaplacení soudního poplatku po nepřiznání osvobození
Nebylo-li poplatníku přiznáno osvobození od soudních poplatků na základě jeho včasné žádosti, jíž reagoval na výzvu soudu k zaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 nebo 2 zákona o soudních poplatcích, musí soud při stanovení „nové lhůty“ k zaplacení soudního poplatku respektovat její minimální délku 15 dnů. Stanoví-li výjimečně lhůtu kratší, musí při stanovení „nové lhůty“ uvést důvod jejího zkrácení; nezaplacení soudního poplatku v takto nově určené kratší lhůtě je důvodem pro zastavení řízení podle § 9 odst. 1 nebo 2 zákona o soudních poplatcích jen tehdy, byly-li naplněny zákonem předpokládané důvody výjimečného zkrácení minimální 15denní lhůty, jimiž bylo zkrácení lhůty při stanovení „nové lhůty“ odůvodněno.
Důvodem pro výjimečné stanovení kratší lhůty může být i skutečnost, že jde o opakovanou výzvu k zaplacení soudního poplatku po nepřiznání osvobození od soudních poplatků, takže poplatník již byl na svou povinnost a výši soudního poplatku upozorněn a mohl být připraven na její splnění. I takto zkrácená lhůta však musí být přiměřená, tedy musí poplatníku s ohledem na konkrétní okolnosti věci poskytovat reálný časový prostor k úhradě soudního poplatku.
(podle usnesení Nejvyššího soudu spisové značky 23 Cdo 955/2026, ze dne 24. 6. 2026)
Dědicové rozhodní pro zjištění aktiv a pasiv pozůstalosti
I. Pro zjištění (objasnění) aktiv a pasiv mohou ve smyslu § 172 odst. 2 z. ř. s. a § 173 z. ř. s. sloužit údaje jen těch dědiců, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou zůstavitelovými dědici, a současně jejichž dědické právo je v řízení jednoznačně nepochybné („nesporné„) nebo jimž svědčí nepochybné dědické právo v důsledku vyřešení sporu o dědické právo.
Mohou-li se podílet na zjištění (objasnění) aktiv a pasiv pozůstalosti jen tito dědici, pak jen jejich „neshoda“ má za následek, že tu je spor o aktiva a pasiva pozůstalosti; pouze k majetku a dluhům sporným mezi těmito dědici se proto v řízení o pozůstalosti podle § 172 odst. 2 z. ř. s. a § 173 z. ř. s. nepřihlíží.
Nebyl–li v řízení o pozůstalosti stanoven okruh dědiců jako účastníků řízení, jejichž údaje by byly relevantní pro sestavení seznamu aktiv a pasiv pozůstalosti a jejichž nesouhlasné údaje by byly podkladem pro závěr, že některá aktiva nebo pasiva jsou sporná, nelze dovodit, že by některé aktivum nebo pasivum bylo ve smyslu § 172 odst. 2 z. ř. s. a § 173 z. ř. s. sporné. Za tohoto stavu nemůže být úspěšná žaloba podaná podle § 189 odst. 1 z. ř. s. [Uplatňování práv žalobou – „Nepřihlíží-li se v řízení a při rozhodování o pozůstalosti k majetku nebo dluhům zůstavitele v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé, mohou se účastníci domáhat svých práv žalobou.“] již v průběhu řízení o pozůstalosti.
II. Byla-li žaloba podle § 189 odst. 1 z. ř. s. podána až po skončení řízení o pozůstalosti pravomocným rozhodnutím o dědictví vydaným podle § 185 z. ř. s., je třeba pod pojmem „účastník“ rozumět toho, kdo byl účastníkem pozůstalostního řízení jako dědic v době (v den) rozhodnutí o dědictví, tedy toho, kdo prokázal v řízení o pozůstalosti své dědické právo, a komu proto bylo pravomocným rozhodnutím soudu o dědictví potvrzeno nabytí dědictví.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 24 Cdo 2122/2025, ze dne 10. 6. 2026)