NSS: Pozbytí řidičského oprávnění dosažením 12 bodů
I. Pokud řidič pozbyl řidičské oprávnění dosažením hranice dvanácti bodů podle § 123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, také kvůli bodům zaznamenaným na základě rozhodnutí, kterým mu trestní soudy uložily zákaz řízení všech motorových vozidel, nejde o porušení zásady ne bis in idem, a to ani v případě, že řidič tento trest již vykonal.
II. Pozbude-li řidič podle § 94a odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, řidičské oprávnění okamžikem právní moci rozhodnutí, kterým mu soud uložil trest zákazu řízení všech motorových vozidel, a zároveň řidič jednáním, pro které byl daným rozhodnutím odsouzen, dosáhl hranice dvanácti bodů, běží roční doba, po kterou podle § 123d odst. 1 uvedeného zákona nemůže požádat o vrácení řidičského oprávnění, už od okamžiku pozbytí řidičského oprávnění, nikoliv až uplynutím pěti pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno oznámení podle § 123c odst. 3 téhož zákona.
(podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 1. 2024, číslo jednací 6 As 97/2023-37)
KS: Překročení stanovených limitů hluku
I. Pokud určitý zvuk naměřený v určitou dobu na určitém místě přesahuje limity stanovené pro tuto dobu a toto místo nařízením č. 272/2011 Sb., o ochraně před nepříznivými účinky hluku a vibrací, a současně se nejedná o některou z výjimek stanovených § 30 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví [„Hlukem se rozumí zvuk, který může být škodlivý pro zdraví a jehož imisní hygienický limit stanoví prováděcí právní předpis. Vibracemi se rozumí vibrace přenášené pevnými tělesy na lidské tělo, které mohou být škodlivé pro zdraví a jejichž hygienický limit stanoví prováděcí právní předpis. Za hluk podle věty první se nepovažuje zvuk působený hlasovým projevem fyzické osoby, nejde-li o součást veřejné produkce hudby v budově, hlasovým projevem zvířete, zvuk z produkce hudby provozované ve venkovním prostoru, zvuk z akustického výstražného nebo varovného signálu souvisejícího s bezpečnostním opatřením), zvuk působený přelivem povrchové vody přes vodní dílo sloužící k nakládání s vodami, zvuk působený v přímé souvislosti s činností související se záchranou lidského života, zdraví nebo majetku, řešením mimořádné události, přípravou jejího řešení nebo prováděním bezpečnostní akce nebo mimořádné vojenské akce. Za vibrace podle věty druhé se nepovažují vibrace působené přelivem povrchové vody přes vodní dílo sloužící k nakládání s vodami a vibrace působené v přímé souvislosti s činností související se záchranou lidského života, zdraví nebo majetku, řešením mimořádné události, přípravou jejího řešení nebo prováděním bezpečnostní akce nebo mimořádné vojenské akce.„], pak je tento zvuk vždy hlukem, u něhož se předpokládá negativní vliv na lidské zdraví.
II. Je úkolem osoby provozující zdroj hluku, nikoli hygienické stanice, navrhnout opatření (§ 10 odst. 2 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole) k předcházení vzniku nadlimitního hluku.
III. Hlukové limity (nařízení č. 272/2011 Sb., o ochraně před nepříznivým účinky hluky a vibrací) je třeba dodržovat bez ohledu na to, v jaké funkční ploše (podle územního plánu) se nachází zdroj hluku či chráněný venkovní prostor.
(podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2023, číslo jednací 43 A 91/2022-42)1)
Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost žalobkyně proti tomuto rozsudku rozsudkem ze dne 2. 5. 2024, číslo jednací 6 As 313/2023-32.
NSS: Ochrana oznamovatelů podle zákona č. 171/2023 Sb., o ochraně oznamovatelů
Systemizace ani změna organizační struktury podle § 17 a § 19 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, nemohou být vzhledem ke své povaze odvetným opatřením ve smyslu § 4 odst. 1 zákona č. 171/2023 Sb., o ochraně oznamovatelů, proti němuž lze podat samostatnou zásahovou žalobu podle § 82 s. ř. s. Ochrana osoby, která podala oznámení podle zákona o ochraně oznamovatelů (tzv. whistleblower), je dostatečně zajištěna zejména v souvislosti s navazujícím rozhodnutím ve věcech služby, proti kterému se lze bránit odvoláním, včetně návrhu na přiznání odkladného účinku (§ 168 odst. 3 zákona o státní službě), potažmo žalobou podle § 65 s. ř. s.
(podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2024, číslo jednací 5 As 5/2024-36)