ÚS: Zastavení trestního stíhání pro nepřiměřenou délku řízení

 

I. Zastavení trestního stíhání pro nepřiměřenou délku trestního řízení nemůže sloužit jako nástroj řešení rozdílných názorů nalézacího a odvolacího soudu na hodnocení skutkového stavu.

II. Konstatuje-li nalézací soud v usnesení zastavujícím trestní stíhání, že vina obžalovaného byla spolehlivě prokázána, přestože podstatné skutkové závěry jeho odsuzujících rozhodnutí opakovaně neobstály v odvolacím řízení, poruší tím zásadu presumpce neviny obžalovaného.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 1669/24, ze dne 11. 3. 2025)

 

 

ÚS: Odnětí práva obcí na část poplatku za ukládání odpadu

 

I. Nepřípustnou pravou retroaktivitu (rozpornou s čl. 1 odst. 1 Ústavy) představují zásadně též situace, kdy se zákonodárce pokouší novou normou regulovat právní skutečnosti, které se kompletně udály v minulosti, s odůvodněním, že stará právní úprava byla nejasná (tzv. interpretativní zákonodárství). Úkolem moci soudní je nalézat význam platného práva s účinky do minulosti, úkolem moci zákonodárné je vytvářet nové právo s účinky do budoucna. Soudy vykládají zákony na případy jimi rozhodované, samozřejmě v rámci ústavních limitů soudního nalézání práva. Pokud soudní výklad starého práva, vytvořeného historickým zákonodárcem, neodpovídá politické vůli stávajícího zákonodárce, může zákonodárce zákon změnit, ovšem s účinky do budoucna.

II. Demokratický právní stát poskytuje zákonodárci legitimitu v čase. Demokratická odpovědnost Parlamentu se vztahuje k přítomnosti a budoucnosti. Legislativní rozhodnutí přijatá Parlamentem v minulosti mají svou vlastní demokratickou legitimitu. Historický kontext legitimity nelze jednoduše eliminovat retroaktivním přístupem současného zákonodárce. Zákon odvozuje pro minulost svou demokratickou legitimitu výhradně z kontextu tehdejšího rozhodování, nikoli z kontextu současného. I na základě principu demokracie proto musí zasahování zákonodárce do v minulosti uzavřených stavů zůstat výjimkou. Tento zákaz rozhodně nelze obcházet „interpretativními“ zákony.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky Pl.ÚS 21/21, ze dne 12. 3. 2025)

 

 

ÚS: Dokazování a hodnocení důkazů v odvolacím řízení

 

Je v rozporu se základním právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, hodnotí–li odvolací soud nalézacím soudem provedené důkazy jinak, aniž by dokazování zopakoval.

Neposkytne-li odvolací soud účastníkovi řízení dostatečný procesní prostor k dotvrzení relevantních skutečností a navržení odpovídajících důkazů, přestože oproti nalézacímu soudu změnil právní názor, v důsledku kterého účastník již neunáší své břemeno tvrzení, poruší zásadu rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky I.ÚS 244/24, ze dne 6. 3. 2025)